Článek
I když hrají... spíš si ze sebe dělají legraci a situace, mnohdy vystavěné na reálném základu, dovádějí do absurdna. Hranice mezi skutečností a fikcí je v tomto případě velmi tenká.
Scénář Miroslava Krobota, který se ujal také režie, a Ondřeje Hübla se točí kolem neudělení grantu a toho, „jak se z tý šlamastiky vylízat“, uvedl jeden z členů divadla a účinkujících Václav Neužil na besedě při karlovarském filmovém festivalu.
Delagace ve složení (zleva) Martin Myšička, Lenka Krobotová, Václav Neužil, Pavel Šimčík a Ondřej Hübl představili na 53. ročníku karlovarského festivalu Zkázu Dejvického divadla.
Předlohou pro scénář byla Hüblova povídka Šmejdi z Dejvic, která se přes herce Ivana Trojana a Václava Neužila, kteří s ním točili reklamu, dostala až ke Krobotovi, kterého zaujala, a rozhodl se ji použít pro základ hry. Vznikla k příležitosti 25 let od založení slavné dejvické divadelní scény.
Umělecký šéf Dejvického divadla Martin Myšička dal ve Varech k unikátnímu projektu Novinkám.cz rozhovor.
Jaká bude míra autenticity povah jednotlivých postav?
Ta hranice mezi skutečností a fikcí se tenká, možná propustná a pohyblivá. Každá ta postava a situace má reálný základ nebo odrazový můstek a je to v rámci seriálu přetažené do nějaké absurdity.
A z vašeho pohledu - jak moc jste své kolegy poznával?
Jo, tak my se známe důvěrně, i ten způsob toho humoru. Otázka je, do jaké míry to bude přenosné pro televizního diváka, která nezná divadlo. Takže na jednu stranu mám obavu, aby to, co nám přijde zábavné, jim nepřišlo banální, ale zase může být výhoda, že to, co nám přijde jako běžná rutina, běžné prostředí, tak pro diváka, který to nezná, to může být zajímavé.
Nebylo to pro vás jako pro herce trochu schizofrenní?
No místy ano, a pro každého v jiné míře, podle toho, jak moc jaksi ta konkrétní historka nebo rys byl odpozorovaný nebo jak se to trefilo do osobního stínu. Ale na druhou stranu jsme zvyklí si dělat legraci.
Jak moc jste se podíleli na scénáři?
Scénář napsal Mirek Krobot s Ondřejem Hüblem, přičemž když napsali první verzi, tak jsme měli společné čtení a pak jsme k tomu říkali připomínky, které nás napadly. Jak co posunout, upravit, doplnit, nebo co nám naopak už přijde přes čáru. Oni to zapracovali, pak bylo druhé podobné čtení. Tak to byl takový jeden přínos.
Herec a umělecký šéf Dejvického divadla Martin Myšička
Možná už než začalo to samotné psaní, tak jsme házeli nápady, co by tam tak mohlo a nemohlo být. Do jaké míry to bylo pro Mirka s Ondřejem podstatné, ale nevím.
No a pak byla fáze natáčení, kdy už ten scénář byl opravdu napsaný, ale i tak při zkoušení a následně natáčení docházelo k drobným úpravám, změnám, takové to kouzlo okamžiku. Tak i v této fázi jsme ten scénář ještě obohatili. Někdy tam byly přímo poznámky ‚tady je místo pro improvizaci‘. Teď je otázka, co z toho Mirek použije.
Přečetla jsem si, že se tam objeví i přátelé a příbuzní. To byli skuteční, nebo komparz?
Ano, většinou skuteční, nicméně každý měl právo odmítnout, takže to není úplně stoprocentní. Třeba v postavě kostýmní výtvarnice je jiný člověk než naše skutečná. Ale v zásadě ten princip byl takový, že jsou tam skutečné postavy z kanceláře, z techniky, rodinní příslušníci. Možná, že jednou to bude hezká vzpomínka, byť v posunuté míře humoru a absurdity, na to, jak jsme tady byli. V podstatě i na to, kdy jsme jako divadlo slavili 25 let založení. Tak možná je to i takové resumé.
Dá se tedy říct, že částečně jde i o hraný dokument.
Ano a ne, je to nadsázka, děláme si ze sebe srandu, takže nějaké prvky dokumentu - třeba v tom smyslu, že se natáčelo v reálném prostředí divadla, byť bylo jinak vymalováno, jsou tam záběry z reálných inscenací, které máme na repertoáru, mnoho historek má reálný základ, hrajeme tam sami sebe - tam jsou a v tomhle smyslu tedy dokument ano. Ale jinak se nedá říct, že by to byl dokument, není to realita, ale absurdita a nadsázka.
Hrát sám sebe pro vás bylo jednodušší, složitější, nebo jako jakákoli jiná role?
Jednoduché to je v tom, že ať udělám cokoli, jsem to já. Na druhou stranu, jak jsem říkal, je to posunuté a nadsázka, tak aby to nebylo nemastné neslané, tak je potřeba si uvědomit, v čem tkví to posunutí od realismu a v tomhle smyslu je těžké najít míru, aby to bylo pravdivé a autentické a zároveň aby to nebylo obyčejné a mělo to šmrnc. Tak doufám, že se nám to povedlo.
Šestidílný seriál Česká televize odvysílá začátkem roku 2019.