Článek
Ve společnosti jsou problémy. Váš hrdina pochází z narušené rodiny, jeho otec pije… (ze hry Mezi náma dobrý)
Dorota se po vydání první knihy stala vděčnou postavičkou obrázkových časopisů: pohádka o zlobivé Popelce, kterou objevil princ v podobě vydavatele Pawła Dunina-Wąsowicze, na čtenáře zabírá. Jenže Dorota ne a ne rychle napsat další knížku. Zájem o zázračné dítko pomalu upadal, Dorota přestala udělovat rozhovory, odstěhovala se na sídliště Praga, do chudinské čtvrti Varšavy, a porodila dítě. Na polské scéně se objevily mladší autorky ochotné převzít štafetu a zapózovat pro Elle.(z doslovu Jana Jeništy k románu Královnina šavle)
Hej, lidi, tak schovejte ty nože, vona už nikdy nenapsala žádnou knihu, pražádnou, vona vodu vaří, voda vařicí s masem se páří, brambory loupe na talíři, zemáky takový, po bytě tam a sem chodí, když tu ji ňáký krámy z domácnosti poznají, na novej román se jí zeptají, z úzkýho kruhu vokolí vobčas vyzvídají, aby jí radost uďáli, jestli je to vážně vona, Dorota Masłowská, když tu ji náhodou z davu někdo vyloví, tak aby pocit, že je furt slavná a populární, zůstal v ní, i když sama moc dobře ví, že to je podvod normální, ví, že úspěchu je konec, známej ksicht z MHD pověsila na zvonec… (z románu Královnina šavle)
„Já mám pocit, že v případě pop kultury jde o celý svět, který je paralelní se světem skutečným, všechno je v něm stlačené a zmačkané do rozměru papírku, na kterém si jako v časopise s TV programem můžeš přečíst stručný děj filmu Hamlet. Já jsem na vlastní kůži zažila stručný obsah sebe sama, viděla jsem se v časopise společně s Jennifer Lopez, a ať mi nikdo netvrdí, že to není ohromující zážitek. Musela jsem si to nějak odůvodnit a bohužel k tomu nemám jiné prostředky než psaní.“ (z rozhovoru s Wojtekem Staszewským v Gazetě Wyborcze)
Mám jedno obyčejné auto na ježdění autem a jedno terénní na ježdění v terénu, taky mám byt a ženu, se kterou nás oba spojila velká láska ke mně, mám dcerku a chci s ní trávit co nejvíc času, ale bohužel trochu piju, a v tu chvíli si dám koks, po kterém jsem ospalý a podrážděný, že si musím šlehat čím dál víc a víc, až se se mnou ve finále vůbec nedá mluvit a bez kokeše ani ránu, a tak si dávám před hraním, po hraní, před zkouškou a představením, po představení, dokonce i na rozhovor jsem si musel nasypat lajničku vodsud dotamtud, aby se ve mně probudil ten osvobozující pocit bytí mnou skrze mě a dění se skrze věci, které se dějí. (ze hry Mezi náma dobrý)
„Snažím se sledovat společenský život, zároveň jsem však díky své práci abstrahovaná, nepatřím do společenského organismu, kdybych jen trochu chtěla, tak bych se nemusela s nikým stýkat. Nemám televizi. Tak se ze mě stala maniakální čtenářka internetových fór a bulvárních serverů.“ (z rozhovoru s Justynou Sobolewskou v Gazetě Wyborcze)
Autorka připojuje posměšně podané svědectví o těch, jimž masmédia adresují své pořady a filmy a které koneckonců vytvářejí jako společenské subjekty – když jim dávají vědomí existence v určité společnosti a vyzbrojují je historickou pamětí. (ze studie Mateusze Borowského a Małgorzaty Sugiery Světy ze slov, skutečnější než skutečnost)
„Myslím, že internet je jako optická čočka, a je možné, že nenávist pod ní je trochu vypoulená, tím spíš je však pravdivá. Lidé, kteří využívají anonymity a skryté tváře, podléhají svému nejpřirozenějšímu chování. Všelijací pseudointelektuálové, kteří vše komentují, kultura škatulkování a rychlého známkování na stupnici: bezva, děsné, ošklivé, hloupé… O tom všem také píšu. Dynamika fór má v sobě cosi velmi polského. Někdo nadhodí problém, dotaz, úvahu, někdo jiný se mu snaží z pozice odborníka poradit, načež se objeví někdo třetí, kdo prohlásí, že ti dva jsou debilové. Potom si všichni navzájem začnou vyčítat gramatické a ortografické chyby, další člověk tvrdí, že žije ve Státech a tam je všechno jinak, a nastanou totální jatka, kde už nikoho nezajímá, jaká byla otázka. Lidé automaticky stále vyplňují podobné schéma konfliktu, nechají se unést vlnou nenávisti ve stylu tvoje stará pere v řece.“ (z rozhovoru s Justynou Sobolewskou v Gazetě Wyborcze)
Já taky nevycházím z domu po 16.30 ani po jiné hodině, protože jsem tlustá jako prase a nebudu se ostatním plést v jejich úhlu pohledu, je to jejich úhel pohledu a oni mají plné právo pozvracet se z jiných důvodů. (ze hry Mezi náma dobrý)
„Jiná věc jsou bulvární servery, které odhalují vůně a díry v zubech, jakési znamení času a pomsta obyčejného člověka za photoshop a pózování mezi peřím. Není těžké si domyslet, že pokud jsou lidi schopní vyvolat takovou vlnu krvavé pomsty, opovržení, touhu něco nebo někoho odhalovat, jde přeci o agresi způsobenou strachem, neklidem, neštěstím a frustrací. Nikdo, kdo je šťastný a spokojený sám se sebou, takovéhle věci nepíše.“ (z rozhovoru s Justynou Sobolewskou v Gazetě Wyborcze)
V proslulém a diskutovaném filmu Kůň, který jezdil koňmo jste ztvárnil roli Jaška. Spíš nám ale prozraďte, jak to děláte, že vypadáte tak dobře? (ze hry Mezi náma dobrý)
„Ze mě samotné se stala část pop kultury, úplně stejná jako všechny ty zpěvačky na baterky, které zpívají texty typu Miluju tě, miluju tě, dobří holubi se vracejí, a vůbec nevíš, jestli nejsou určený jejich oblíbenýmu vizážistovi. (…) Média pohltí všechno, ale nazpátek se nedostane nic, jsou jako mlýnek na maso.“ (z rozhovoru s Wojtekem Staszewským v Gazetě Wyborcze)
Ve společnosti jsou problémy. Váš hrdina pochází z narušené rodiny, jeho otec pije… Děkuju za rozhovor. Na shledanou. Přeju vám mnoho úspěchů. (ze hry Mezi náma dobrý)
