Článek
Partnerku Tomáše Vorla juniora hraje tentokrát Lucie Šteflová, která vystřídala Annu Linhartovou v roli nyní už adjunktovy manželky a matky jejich malé dcerky.
„Scénář jsme napsali tak, že Anyna má s Ludvou roční dcerušku Marjánku. Anna Linhartová, která hrála v předchozím díle, však jako matka nevypadá,“ vysvětlil výměnu herečky už před časem Tomáš Vorel.
O tom, jak k natočení prvního filmu a nakonec celé trilogie došlo, vyprávěl scenárista, kameraman a režisér na nedávno skončeném karlovarském festivalu. „Původně to vůbec film být neměl. Kdysi jsem ve velké depresi, alkoholovém deliriu, v situaci, kdy se všechno včetně mojí rodiny zhroutilo a rozpadlo, utekl z města. Nevěděl jsem, kde mám žít a jestli vůbec mám žít. V nádherném kraji kolem Rabštejna nad Střelou jsem našel les, kde jsem žil několik měsíců v autě. Pak se tam můj pobyt protáhl na léta a mně se úplně změnilo myšlení,“ vzpomíná Tomáš Vorel.
To, co v lese a jeho okolí zažil a viděl, mu otevřelo novou cestu. Pochopil prý, že lidé žijí také jinde a jinak než ve městě a mají úplně jiné problémy. Tehdy také poznal všechny postavy, jimiž později zabydlel svůj film.
„Lásko, kdybys tak nechlastal, tak bys nepadal a neotloukal se,“ říká ve filmu Barbora Nimcová Tomáši Hanákovi a Vorel k tomu na besedě dodal: „Ano, byl to můj příběh, útěk měšťáka na vesnici. Cesta z města byla zkrátka moje zpověď i výpověď a vůbec jsem netušil, že na ni budou chodit lidi. Ale chodili, historek a kamarádů přibývalo, lidi za mnou začali dokonce jezdit a vyprávět, proto jsme začali postupně osnovat pokračování – Cestu do lesa.“ Diváci na film opět chodili, a tak vznikla i třetí část.
Nové tváře ve třetím filmu
Lucie Šteflová hraje Marjánčinu maminku a hned na první pohled je zřejmé, že spolu mají krásný vztah. „Protože je to moje vlastní dcera,“ prozradila herečka. „Točit s vlastním dítětem je náročnější. Když máte dítě půjčené, o pauze ho vrátíte a soustředíte se sama na sebe. Takhle jsem hlídala, aby se dodržoval její spánkový režim, protože jí byl teprve rok a půl. Všechno se jí hodně podřizovalo. Bude mít krásnou filmovou vzpomínku na dětství.“
Nová je v Cestě domů i Dominika Elischerová alias Mína, youtuberka, která stála před filmovou kamerou poprvé. „Na konkurz se mi vlastně nechtělo, protože jsem zrovna měla domluvené rande, ale nakonec jsem šla. A když jsem zaslechla, že režisér hledá blbou blondýnu, řekla jsem, že já už blbá jsem. A blondýna klidně budu. To se mu zalíbilo,“ přiznala Mína, která je původně hnědovláska a prošla kvůli roli přisprostlé lesní dělnice proměnou barvy vlasů. U blonďatých už zůstala.
Snímek z filmu Cesta domů.
Tomáš Vorel junior sám o sobě říká, že je neherec, objevuje se jen v tátových filmech. Nicméně v Cestě domů má už svou osmou velkou roli. Na otázku Práva, jestli někdy netoužil být hercem na plný úvazek, odpověděl: „Když je člověk teenager, představa, že bude hercem, je velmi lákavá. Je to mamon, po kterém touží. Ale čím je starší, a já jsem navíc dost velký introvert, ta touha odchází, až odejde úplně.“
Na dotaz, co je tedy jeho skutečnou profesí, zareagoval jako první jeho otec: „To by mě taky zajímalo, to si rád poslechnu.“ „Já jsem si vždycky říkal, že když mi někdo nabídne práci, nebudu ji odmítat. Takže jsem dělal spoustu zábavných povolání,“ otočil se k němu syn a vypočítal jen pár příkladů: „Mám vystudovanou vysokou školu ekonomickou. Pracoval jsem pro filmový festival a pak jsem odjel na čas do zahraničí. S kamarádem jsem v Hanoji otevřel kavárnu, a když mi došly peníze, šel jsem přednášet na vysokou školu ekonomii. Po skončení dvou semestrů jsem přijal nabídku pracovat jako manažer kasina a pak jsem se vrátil domů. Chvíli jsem byl zase v kavárně a teď dělám finančního a projektového manažera pro firmu, která se zabývá interaktivními hrami, videomappingem a podobně.“
Synovi jsem začal dávat hlavní role, abych ho po rozvodu víc viděl, přiznal režisér Cesty domů Tomáš Vorel
Kameramana nepotřebuji
Natáčelo se, jak jinak, v Rabštejně nad Střelou a okolí. „Je to tam báječné. Táta tam tráví tolik času, že ho vídám tak třikrát do roka, ale je to takový relax a krása, že ho úplně chápu. A pro mě, městského floutka, je tam každý pobyt za odměnu,“ řekl Vorel junior.
Vorel senior si však naložil na hřbet tolik filmařských profesí, že to určitě odpočinek nebyl. Vedle scenáristické a režijní práce se už podruhé postavil i za kameru.
„Ono mi to s kameramany nějak nešlo. To si společně nakreslíte storyboard a pak přijdete na plac a každý z vás vidí ten obrázek jinak. Jeden z jedné, druhý z druhé strany, on vcelku, já v detailu – a už se hádáme. Tím ale zdržujeme natáčení, peníze utíkají do ztracena, herci do divadel a nenatočíme to. Takže jsem se se všemi kameramany rozešel a dalšího nehledal. Cestu do lesa jsem si natočil sám a už jsem u toho zůstal,“ vysvětlil Vorel a dodal: „Mám ale zkušenosti z mládí, amatérské filmy jsem si taky natáčel sám, vím, co to obnáší.“
Film se teď vydává za diváky a Tomáš Vorel téma zdravého života na zdravé planetě opouští. „Je to uzavřené. Jestli budu něco dělat, tak o něčem úplně jiném. Mám rozpracované téma rozkladu mezinárodního americko-českého manželství a vůbec vztahu Ameriky a Česka. Pracovně to má název Nejsi chlap.“