Článek
Scénář Petra Hudského vypráví srozumitelně a přiměřeně napínavě. Dialogy sice nejsou vtipné, ale to zřejmě způsobila i snaha režiséra vytvářet temnou atmosféru, což se někdy daří a jindy moc ne.
Příběhy mají sklon k jednoduchosti, za 55 minut není moc času na podrobné prokreslování postav, a současně k epizodičnosti, takže k pochopení jednoho dílu není nutné znát předchozí.
V prvním díle se řeší dvě vraždy a zmizení slavného Rubensova obrazu Hlava Medúzy. Když sprejer způsobí falešný požární poplach a nerušeně zničí obraz přímo v galerii, málokdo uvěří, že jde o běžnou klukovinu. Kriminalisté musí najít pojítko mezi smrtí hlídače z bezpečnostní agentury a smrtí neúspěšného malíře, kterému místní boháč z neznámých důvodů ochotně chystal výstavu. V dalších dílech vyšetřují třeba vraždu hezké studentky na maturitním večírku.
Jiří Dvořák
Občas se v dialozích najdou i úsměvné kiksy, například když se mladá vysokoškolsky vzdělaná profesorka z gymnázia, která dokonce usiluje o doktorát, tváří, jako by nevěděla, že v Egyptě žili Židé, a dělá „ahááá“ ve snaze vsugerovat divákovi, že Pavel Kříž právě objevil Ameriku.
Trochu diskutabilní je obsazení. Kabaretní galerista (Arnošt Goldflam) zbytečně přehrává a šéfka kriminálky Karin (Jitka Čvančarová) nebudí respekt, působí spíš jako oplácaná mamina z pískoviště. Jako reálný starý policajt, praktik, který nevykazuje mladické nadšení, ale svou práci prostě umí, vypadá spíše Jiří Dvořák. Tým doplňují ještě Michal Isteník a Petra Bučková.
Jitka Čvančarová hraje drsnou kriminalistku.
Hlava medúzy je především konverzační detektivka, která na dnešní poměry vypadá spíše levněji a divákům zvyklým na nejnovější světovou tvorbu bude asi připadat, že kamera je trochu líná a série nabízí málo akce. Dnešní standardy v televizní tvorbě už jsou zkrátka úplně jinde. Pochopitelně ale jde také o rozpočet a ČT není Netflix.
Jako oddechová detektivka Hlava Medúzy celkem dobře funguje, má rytmus, nenudí a lokality na Brněnsku naštěstí nejsou okoukané.
Celkové hodnocení: 65%