RECENZE: Čtyři ženy jsou hrdinkami nového českého filmu Matky

Pak už jen zbývá sepsat cosi jako scénář po vzoru jedné až dvou epizod libovolného nekonečného seriálu, sehnat režiséra a herce, kteří mají čas, a může se jít točit. Výsledek filmu Matky, který dnes vstupuje do kin se zavádějícím označením komedie a vznikl zjevně z „holčičího“ povídání o porodech, dětech a chlapech, takovému postupu plně odpovídá.

Pod scénářem jsou podepsány debutující autorky Vanda Zaplatílková a herečka Sandra Nováková, jejíž partner Vojtěch Moravec, který dosud sbíral zkušenosti na seriálech Ohnivý kuře, Modrý kód, Sestřičky a naposledy Einstein – Případy nesnesitelného génia, se ujal režie. Matky jsou jeho prvním celovečerním filmem pro kina, Novákovou obsadil do role jedné ze čtveřice matek, ty další představují Hana Vagnerová, Petra Hřebíčková a Gabriela Marcinková.

Film začíná docela slibně. Hlavní postava Sára (Vagnerová) je influencerka (osoba známá na sociálních sítích), která přijíždí se svým partnerem Jirkou (Jakub Prachař) do porodnice a celý průběh porodu živě vysílá. Naučené přeslazené úsměvy střídá bolestný křik a pak ulevující pláč narozené holčičky. Sářiny tři kamarádky a všichni její „sledující“ prožívají porod s ní.

Divák se možná těší, že se film bude dál zabývat právě její postavou, což by mohlo být docela zajímavé, protože influencer je typ, jaký se dosud v našich filmech neobjevuje. Záhy se však tato naděje rozpadne stejně jako celý film. Na plátně se průběžně střídají všechny čtyři matky a jejich rodiny přesně po vzoru zmíněných seriálů. Chvilku se koukneme, co dělají tam, pak zase vedle a on ten čas uteče…

Titulní matky prožívají vesměs neutěšené období, které si způsobily samy, a trable si zaslouží, protože jsou, vlídně řečeno, pitomé. Zuzana (Nováková) je zoufalá samoživitelka dvou dětí, které si pořídila s mužem (Václav Neužil), o kterém dávno ví, že kašle na ni i na děti a alimenty rozhodně posílat nebude. Přesto znovu podlehne jeho kouzlu.

Hedvika (Hřebíčková) se vdala do zlaté klece, její muž (Jiří Langmajer) pořád jen po světě vydělává peníze a ona je s dítětem sama. Když pak kamera v parku zabere ji a vzápětí kytaristu s tváří Vladimíra Polívky, každý v sále ví, že jejich oční kontakt bude velmi dlouhý. Snad nejhloupější je Eliška (Marcinková), která čeká dítě, má prima kluka (Štěpán Benoni), ale nesnesitelnou matku, od níž se nechá soustavně peskovat. Překvapivou a pro ni nepřijatelnou informaci, že muž chce sex i s těhotnou, řeší tím, že mu objedná domů prostitutku. A Jirka zase stačí během Sářina pobytu v porodnici prodat bez jejího vědomí byt i její auto (což u nesezdaných párů, jak víme, nelze) a koupit dům, přesně řečeno totální ruinu, do níž ji i dítě celý nadšený přiveze.

Nemožně se chovají prakticky bez rozdílu ženy i muži všeho věku (snad až na Eliščina Zdeňka), dokud autorky neusoudí, že bychom se měli začít zvolna přesouvat k všeobecné nápravě a čtyřnásobnému happy endu. Ten je ovšem značně problematický, protože nic nenasvědčuje tomu, že by měl trvat delší dobu. Spíše naopak.

Předvídatelný je však i díky řadě nepokrytých signálů (Zuzanina návštěva rodičů) až hanba, což asi vychází z představy tvůrců, že realistický obraz života znamená ilustraci těch nejbanálnějších situací.

Humoru je hrubě pomálu, pokud divákům nepřipadá obzvlášť vtipné, když Zuzana jede s dětmi načerno, přítomného revizora strašlivě seřve za stav MHD, pokutu nezaplatí a děti ji za ten evidentně obvyklý „herecký výkon“ pochválí. Mimochodem o dětech a starostech i radostech s nimi film moc není. Ty se v něm jen občas zahemží, většinou jako překážka života, který býval bez nich tak svobodný a báječný.

Moravec na seriálech zkušenosti získal, takže jednotlivé, byť většinou spíše statické výjevy zvládá docela dobře. Scenáristky i on si však měli odpustit občasnou ich formu, kdy Sára začne z neznámých důvodů najednou mimo obraz vyprávět to, co vzápětí vidíme zahrané. Herecké výkony pak logicky plně odpovídají tomu, jaké banality všichni hrají.

Zaplatílková v tiskových informacích říká, že při psaní myslela na konkrétní typ diváka, „na novopečené matky, které si stále dokola dělají starosti s těmi samými věcmi“. Jestli ale budou mít potřebu odložit dítě a jít se „na ty věci“ ještě podívat do kina, je otázka do pranice.

Hodnocení 30 %