Článek
Prý nemáte rád novináře nepřipravené na rozhovor. Setkáváte se s tím často?
Už ne, protože se nám každým novým albem daří potvrzovat, že nejsme nějaký castingový projekt. Zažil jsem ale, že si novináři říkali: "To jsou začátečníci, tak se na to vyprdnu, něco napíšu a ono to nějak dopadne." Zapomněli, že se kapele může podařit prorazit a že si zkušenost s nimi může zapamatovat.
Pamatujete si to?
Pamatujeme. Nedávno jsme měli v Praze debatu s takovým mladším novinářem a ten nám řekl: "Já vaši desku nepotřebuju slyšet, my nejsme hudební časopis." Bylo to nezodpovědné, jelikož my jsme odvedli svou práci a ta si zaslouží být slyšena někým, kdo o tom píše. Novináři jsou poslední štace před čtenářem. Na toho novináře nezapomeneme.
Nové album jste nahrávali ve studiu Propast Petra Jandy v Hradci. Jaké bylo setkání s legendou československého rocku?
Jakmile se objevil, hned bylo jasné, proč je legendou. Má úžasné charizma: postava, hlas. Za hodinu jsme byli přátelé, jako bychom se znali léta. Jednou za námi přišel a řekl: "Nepůjdeme na houby? Rostou." Tak jsme šli. Bohužel jsme našli jen dvě odříznuté hlavy daňků po pytlácích a hub pramálo. Petr řekl: "Špatný čas na výborném místě."
Pomohl vám s deskou?
Byl natolik slušný, že nás ráno přišel navštívit, dal si s námi kávu, a přestože mu studio patří a mohl by běhat kamkoli, my jsme šli pracovat a on zůstal u té kávy. Já ho ale chtěl ve studiu mít, tak jsem za ním šel a poprosil ho, jestli by nepřišel. Říkal: "Mně je to blbý, já vím, že kapely nemají rády, když přijdu k nahrávání. Byl jsem ve druhém studiu. Točí tam taková mladá kapela a ti kluci neumějí moc hrát. Já jsem tam vešel a nevypadlo z nich už vůbec nic."
Přišel za vámi nakonec?
Přišel a v řadě věcí nám poradil, mně třeba v dýchání při zpěvu. Když jsem zpíval písničku Čím to je!? a on vešel, dostal jsem obrovský pozitivní kopanec a chtěl jsem se strašně předvést. Myslím, že jsem zazpíval jako nikdy. Jsou tam tóny, které jsou těžké a moc je nepoužívám.
V písničce To bude vekom Janda dokonce účinkuje.
Tvrdil, že naši hudbu miluje a bude velmi rád, když bude moci na desce něco říct. To bude vekom je taková filozoficko-psychologická písnička a nám bylo jasné, že na základě jeho bohatých, bohužel i smutných životních zkušeností je tu pro něho prostor. Kdo jiný ji měl "osudovým" hlasem uzavřít než on.
Prý má být kmotrem vaší desky.
Chtěli jsme ho, ale 15. října odlétá do Ameriky a my křtíme o tři dny později. Já jsem mu říkal: "Petře, snad nepojedeš do Ameriky, když můžeš křtít No Name." Byl to vtip. Když nahrávání skončilo, připravil nám na rozloučenou ohňostroj. My pak odjížděli, nikdo dlouho nemluvil, až teprve na dálnici jsme si řekli: "Není zvláštní, že nás teď čeká dovolená, když už jsme na jedné byli?"
Filozoficko-psychologické texty v tvorbě No Name převažují. Chcete tak být jako textař vnímán?
Zabývám se tím, co je v lidské mysli, a snažím se to do malého prostoru písně dostat. Nikdy bych nezpíval "Lá-lá-lá, je pohoda". To je podle mě promrhaná šance. Nemyslím si o lidech, že jsou hloupí. Poslouchají, o čem písničky jsou. Já jim říkám, že není všechno o chlastu, jídle, sexu a novém autě. Měli by uvažovat o sobě, i zpětně. Sebereflexe je důležitá. Píšu o tom, co se mi honí hlavou. A co se mi honí hlavou, za to nemůžu.
Existuje recept na napsání dobrého textu?
Každá písnička se rodí jinak, univerzální recept podle mě neexistuje. Když je dostatečně silná hudba, automaticky vnímám melodii i harmonii a okamžitě vím, o čem to bude. Nápad k písničce Stromy přinesl náš nejmladší člen Dušan. Hned jsem věděl, že to bude o stromech, o listech, o větru. Pak se mě někdo zeptal, jak je možné, že se svou dívkou vycházím i po čtyřech letech tak, že se držíme za ruku, usmíváme se a neustále se překvapujeme. Já jsem na to řekl: "Tolik manželství by mohlo být v pořádku, kdyby každý na vztahu pracoval. Kdyby se jednou za dva týdny ti dva překvapili." A text byl na světě. Zdánlivé maličkosti dokážou zachránit svět.
Velmi silná je písnička Čím to je!? Jak instrumentálně, tak po stránce textové. Jak vznikla?
Po našem koncertu v Písku o půl druhé v noci. Najednou přišel nápad, líbil se mi, soustředil jsem se na něj a bylo to. Podobně vznikla i písnička Starosta. Jsou to strašně malinké změny na malé ploše. Když se povedou, je to vítězství.
Nevím ale, jestli lidé poslouchají vaše texty tak, jak bys chtěl. Například o písničce Starosta si řada z nich myslí, že je o nějakém, ehm, starostovi.
To jsem očekával, přitom je to jenom slůvko, které v tom textu slouží jako přirovnání. Věřím ale, že se ta písnička vžije a lidé pochopí, že o starostovi není.
Na desce je i skladba Cesta. Jak daleko na své cestě No Name jsou?
Když to srovnám se skupinami Rolling Stones, Pink Floyd nebo Elán, doufám, že nejsme ještě ani ve čtvrtině. Máme ale už páté album, a tak bychom mohli být kousek za čtvrtinou.