Článek
Zuzana Gabrišová (1978), absolventka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, příležitostná překladatelka, od listopadu 2004 učitelka angličtiny na jedné z brněnských základních škol, se představila zatím dvěma básnickými soubory.
Pod pseudonymem Vojtěch Štětka vydala v roce 2002 v edici Tvary ve čtrnáctideníku Tvar sbírku Dekubity (tímto jménem také podepisovala verše v časopisech Weles, Host a Sedmá generace i v pořadu Mirka Kováříka Zelené peří aj.) a loni jí pod jejím vlastním jménem vyšla v nakladatelství Větrné mlýny sbírka O soli.
Je pro ni charakteristická otevřenost, syrovost, nadhled a často sarkastické pointy, v jejích verších se objevují osamělé ženy, opuštěné děti, nevěsty bez věna, panny bez Krista, opilci beze jména, z podvědomí vystupují terezínské obrazy popravených Židů. Píše poezii plnou bolesti i smíření, nenaplněné lásky i vědomí smrti, působivostí připomínající rané blues, africké lidové písně či zpěvy romských žen.
***
minuly jsme se u popelnic
pak na mě zavolala
bundu teplejší než já
co bych mohla mít tak na vyhození
své jedny zimní boty...
pak si pod schody navlíkla ponožky
který plánovala vzít dětem
a mluvila o Bohu že mi cosi
oplatí
možná ty ředidla kterými se ovoněla
možná ty její promočené nohy
nebo dvě mandarinky pro její
možná spící
děti