RECENZE: Fotografická esej o velkém ruském národě

Kniha obsahuje 230 černobílých fotografií, na nedávno skončené výstavě na Staroměstské radnici bylo vystaveno 180 snímků. Forma černobílé fotografie je vhodná proto, že dává dílům zvláštní nostalgicko-archaický rozměr. A uchovává v sobě také určitou formu tajemství. První práce totiž pocházejí z hloubi sedmdesátých a posléze také osmdesátých let minulého století a působí poněkud jako krajina před bouří.

Tehdy byl neomezeným vládcem matky Rusi Leonid Iljič Brežněv a na každém kroku visel Lenin (ve formě plakátu nebo obrazu). Vojáci stáli jako zkamenělé Lotovy ženy před mauzoleem a obludně gigantické sochy či památníky dominovaly ve veřejném prostoru.

Kyndrová si ale všímá i obyčejných lidí. Jejich radostí a trápení, které jsou přece stejné na celém světě, pouze kulisy se mění. Prodavači se vždy snaží docílit co největšího zisku, občané chtějí nakoupit co nejlepší tovar a krásné dívky touží po tom, aby se muži po nich na ulici otočili.

Druhá kapitola nazvaná Rusko 2000–2014 je vizuálně mnohem dynamičtější. Mapuje totiž všechny proměny, které se na širé Rusi udály. Začíná se objevovat čím dál tím více náboženských symbolů, svatých obrázků i popů. Na druhou stranu nové Rusko zaplavily i rozměrné reklamní nápisy, které vlastně nahradily původní budovatelská hesla. Naskýtá se tedy následující otázka. Co je lepší, vodka nebo komunismus?

Kyndrová je pozorná pozorovatelka, chápe genia loci široširé Rusi a je schopná ho zachytit v mnoha fotografických formách. Umí zobrazit obyčejný životní příběh toho kterého člověka i osudové milníky celého státu. Nechce vytvořit za každou cenu šokující momentky toho hrozného východního medvěda ani netouží ukázat rusofilsky romantické zátiší mužiků mezi břízkami.

Obrazová náplň publikace má dobrou úroveň. Jediný problém tkví pouze v technickém pojetí knihy. Popisky jednotlivých děl jsou totiž až na konci a čtenář musí neustále listovat tam a zpátky. Ovšem i přes tuto pihu na kráse stojí za to mít publikaci v knihovně. Ruské a české osudy jsou totiž stále provázané.