Hlavní obsah

Tři knihy o Husovi a dovětek o Havlovi

Právo, František Cinger

Po třech knihách dialogů s fiktivním – či reálným? – nepřítelem Robertem Nečasem i po knize esejů symbolicky nazvaných Jsem osoba vzdorovitá a neposlušná nabídla Eva Kantůrková soubor čtyř stylově i tematicky rozdílných textů s názvem Nesmiřitelná řeč (Cherm, 296 stran, 290 Kč).

Foto: nakladatelství Cherm

Nesmiřitelná řeč Evy Kantůrkové

Článek

Čtenář se může dohadovat, zda inspirací byla otázka obecnějších symbolů, jako je řeč, osoba Ježíše Krista či Jan Hus nebo Jan Palach. Připomíná se potřeba zamyslet se vlivem prožitků z vězení nebo nutnost vyjádřit se – ve fiktivním dialogu s Ježíšem – k reálně podobě ideálů listopadu 89.

S vědomím, že jak Palach, tak především Hus inspirovali autorku k řadě knih, je zřejmé, že prvotní byla potřeba uvést reformátora do širších společenských, historických i osobních souvislostí. Zdůraznit, že mu šlo o mravní zásady vycházející z evangelia, bez nichž nelze vyznávat hodnoty, jimiž inspiroval evangelické rytíře Kristovy, jak Kantůrková pojmenovává husitská vojska. A stanovit měřítka vypjaté mravnosti, která dodnes nelze přehlížet.

Kolik se toho však v životě opakuje? klade si autorka v knize otázky související především s Husem. Od přátelství s Křišťanem z Prachatic přes farizejskou proměnu druha Štěpána z Pálče v účastníka obžaloby až po literární příběh dívky Andrey Zoulové. Dcery muže stavícího se moci králova zmocněnce, arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka, který ho potrestal na hrdle. A byl to Hus, kdo se právě Andreou nechal inspirovat ke spisu Dcerka. Úvahám a radám o jejich „ctném“ životě.

Je to stylově málo sourodá kniha, kterou však spojuje jedna myšlenka – z čeho vychází Husovo mravní poselství a nakolik se stalo příkladem či mementem. Proto další odkazy na osudy člověka, rozprsklého z Afriky do širého světa, na dvanáct apoštolů i na dvanáct postav kolem úmrtního lože muže – nejmenovaného prezidenta z 20. století, který poslal na smrt přátele a spolupracovníky, aby uchránil sebe.

Poslední text – úvaha Moc bezmocných – je pokusem o kritický portrét Václava Havla, s nímž prožila autorka s manželem Jiřím Kantůrkem řadu těžkých, ale i radostných let. V disentu i poté. Snad je to malým prostorem nebo ještě stále nedlouhým časovým odstupem, že působí ze všech textů nejtorzovitěji. Nicméně je upřímnou a čestnou výzvou k reflexi prožitého. Vždyť Havlovy vize i činy jsou pro mnohé stále měřítkem hodnoty vlastního snažení. A hodnocení si také zaslouží. Tady jde jen o výzvu, odpověď společnost teprve čeká.

Související témata:

Výběr článků

Načítám