Hlavní obsah

RECENZE: Intimní hovory Petry a Zuzany

Právo, Jiří P. Kříž

Dodo Gombár umí kopat za týmy měst, v jejichž je angažmá. Oslavil Zlínsko, naposledy letos zatím nedostižnými Žítkovskými bohyněmi, a teď obhlíží Smíchov, v jehož Švandově divadle je uměleckým šéfem.

Foto: PRÁVO – Jiří P. Kříž

Zuzana Onufráková a Petra Hřebíčková – lesk a bída současných smíchovských kurtizán

Článek

Budu-li stručný, poprvé ho s Petrem Štindlem vynesli mezi hvězdy před rokem ve Wendersově, Handkeho a Reitingerově Nebi nad Berlínem, přeneseném i s anděly právě k Andělovi v této pražské čtvrti. Následovaly dílčí projekty a reminiscence, a nejnověji jsou na Smíchov pěvně ukotveny čtyři dramatické miniatury: Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa.

Nic objevného není v konstatování, že i z malých penízků se rodí bohatství. Gombárovy minipříběhy, na nichž pracoval s dramaturgyní Lucií Kolouchovou, s dvorním skladatelem Davidem Rotterem, a hlavně s oběma herečkami, se drahými kameny stát mohou.

Znamenitá je už ouvertura Meditací. Těsně před začátkem se v hledišti našly dvě Smíchovačky a začaly se přes půl Studia vykecávat. Soused ob sedadlo to po chvíli nevydržel a okřikl je. Ejhle, theatreverité.

Pak se z těch dvou, už na scéně, vyklubaly příležitostné teatroložky, kritičky, členky grantových komisí, zneuznané autorky, recenzentky chválící divadlo jen podle osobního (ne)vkusu. Vyřizují si podle Gombárových not účty s kolegy z branže i s divadlem, které naposledy přinášelo hodnoty, když v něm byly lektorkami a dramaturgyněmi.

Druhá miniatura je o zdrogovaných děvkách lovících kunčofty v parcích, na benzínkách nebo na Arbesově náměstí; o lesku a bídě, otroctví v područí pasáka. Vyprávěno primitivním argotem bez stop přemýšlivosti živočichů bez minulosti a bez budoucnosti.

Třetí je tragickou historkou o milostných malérech dvou sester na Smíchově doby Arbesovy. A čtvrtá má být sebereflexí obou hereček. Viděno na veřejné generálce – ještě nedokonalou. Konkretizaci a zpřesnění špílců přinesou teprve reprízy.

Sympatická na Děvkách od Arbesa je ona vytčená ukotvenost v místě a čase na kdysi pražském předměstí, dnes v jednom z několika center města. Zabývat se reáliemi konkrétního regionu dokáže velice málo divadel. Švandovo na Smíchově se nejenom meditacemi dvou hereček řadí ke Zlínu, Chebu, Ostravě, Šumperku, Českému Těšínu nebo k Ústí nad Labem, ještě když tam bývalo i činoherní divadlo.

Dodo Gombár a kolektiv: Hřebíčková s Onufrákovou lehce meditují aneb Děvky od Arbesa
Režie: Dodo Gombár. Premiéra 18. října ve Studiu Švandova divadla Praha

Celkové hodnocení 75 %

Související témata:

Výběr článků

Načítám