Článek
Od konce SuperStar je to už více než rok. Máte pocit, že vám soutěž pomohla nastartovat kariéru?
Určitě ano, ale ať už člověk ze soutěže odejde první nebo pátý, čeká ho tvrdá realita. Já jsem si hlavně chtěla vytvořit dobrý základ – udělat si kapelu, složit písničky a poctivě koncertovat. Tohle se nedá ošidit, protože jinde než na vystoupení si muzikanti fanoušky nezískají.
V SuperStar jsme zpívali převzaté skladby, a to nikoho neohromí. A když ano, tak jen na chvíli. Po soutěži si člověk musí budovat vlastní image a hrát vlastní tvorbu. Je potřeba mít také štěstí na dobré lidi kolem sebe, a na ně já jsem ze začátku bohužel štěstí neměla. Můžu říct, že až po roce mě zastupují lidé, kterým mohu věřit, a jsou to zároveň mí přátelé.
Kdybyste musela, absolvovala byste soutěž znovu?
Klidně i třikrát, protože mi to dalo strašně moc zkušeností a hrozně mě to bavilo, i když jsme dostávali zabrat. Zároveň jsem vděčná za to, že už jsem si v minulosti prošla několika kapelami, a tak mi bylo jasné, že člověk následnou práci zkrátka neošidí, ale musí hrát a hrát.
Plánujete tedy do budoucna opět vystupovat v rámci nějakého uskupení nebo jako sólistka?
Po odchodu ze soutěže jsem měla tendenci být opět součástí kapely, protože jsem to tak vždy cítila. Ale vysvětlili mi, že už jsem si udělala jméno, a proto by bylo dobré, kdybych pokračovala pod ním. I když ale vystupuji jako Sabina Křováková, bereme to já i kluci jako celek, ne jako Sabinu a její doprovodné hráče. Všechny muzikanty jsem i sama vybrala, aby vše fungovalo, jak má. Děláme si například různá soustředění nebo chodíme na pivo. Takové maličkosti skupinu stmelují a pak to klape i na pódiu.
V současnosti pracujete na druhém albu. Co od něj mohou posluchači očekávat?
Chceme udělat rockovou a melodickou desku v češtině. Zatím dáváme dohromady písničky, ve výsledku by jich mělo být asi jedenáct. Materiál už je složený, teď jen ladíme detaily, aby měly písně co možná nejlepší formu. Někdy kolem Vánoc už bude album venku.
Přijala jste hlavní roli v muzikálu Mamma Mia!. Jak se k vám nabídka na účinkování dostala?
Úplnou náhodou. Já jsem nikdy do muzikálu jít nechtěla. Říkala jsem, že budu hrát jen na kytaru a s kapelou za zády. Pár nabídek do muzikálu už mi přišlo předtím, ale teprve když mi přišel návrh na roli Sophie, zaujalo mě to. Začala jsem se zajímat o děj a pustila si film. Líbilo se mi, že to je pozitivní příběh, žádná depka a nikdo na konci neumře. Řekla jsem si, že to zkusím. Pořád si však hlídám, aby kvůli muzikálu nebyla bitá kapela.
Brzy třeba pojedeme na turné s Lucií Bílou, takže musíme hodně zkoušet, ale budu se snažit dělat obě věci úplně na maximum. Když už se do něčeho pustím, tak naplno. Snažím se nic nepodcenit. Začala jsem dokonce chodit na hodiny herectví a tance, abych všem těm profesionálům stačila.
Mimo to studujete vysokou školu v Ústí nad Labem. Jak komplikované je skloubit všechny vaše aktivity dohromady?
Hodně komplikované. Minulý rok jsem to zvládala jen tak tak, protože školu mám v Ústí nad Labem, kapelu v Praze a rodiče v Děčíně.
Váš obor se jmenuje popularizace hudby a organizace hudebního života. Myslíte, že vám přinese plus i do vaší pěvecké kariéry?
Ano, protože je to spojení hudby a managementu.
Dalo by se tedy říct, že sama sobě budete moci dělat manažerku?
Já se o to vlastně teď pokouším a je to hrozné. Kdybych neměla kolem sebe hromadu lidí, kteří mi pomáhají, tak to nemůžu nikdy zvládnout.