Článek
Ideový svorník všech prací tvoří zamýšlení nad lidskou identitou, jejími vnějšími a vnitřními znaky a také zasazením osobnosti do okolního světa. Dita Pepe chápe jedince jako symbol. Ten však vždy doprovází vnější vizuální aura, kterou venkovní makrokosmos chápe po svém. Ale chápání se nutně nemusí pokaždé ztotožňovat s vnitřní esencí toho kterého subjektu.
To, že si fotografka jako hlavní postavu svých vizuálních příběhů zvolila ženu, je pochopitelné. Dita Pepe se do jejího nitra umí lépe duchovně pohroužit než do mužského. Sama vyhledává stylizaci do určitých rolí, aby na ploše jedné nebo více fotografií rozehrála příběh podle svého scénáře.
Její práce nejsou v žádném případě feministické. Naopak přibližují duchovní rozměr ženy vnějšímu pozorovateli s jemnou ironií a nadhledem. Zaměřuje se také na problematiku mezilidských vztahů, popisuje je však jakoby z odstupu, a hlavně nikomu nenadržuje.
Práce Dity Pepe nejsou v žádném případě feministické, naopak přibližují duchovní rozměr ženy s jemnou ironií a nadhledem (Betynka, výřez).
Příběh jakkoli skrytý je základním stavebním kamenem Dity Pepe. Ve prospěch jeho výmluvnosti využívá kromě fotografického média i transparentnost písma či trojrozměrnost předmětu. Pracuje také s okolním prostorem. Když vejde návštěvník do galerie, okamžitě ho udeří do očí obrovský panel s podpisem Dity Pepe.
Jednotlivé příběhy žen jsou rozděleny do samostatných kójí, v každé z nich visí nejen fotografie dotyčných dam, ale také jejich citace na stěnách.
Umělecký pohled Dity Pepe přesahuje obvyklý rozsah fotografie. Spíše se jedná o sociologickou sondu popisovanou těmito estetickými prostředky. Její práce fungují jako zrcadlo. Obraz se sice odráží k nám, ale zároveň se do nás i obtiskne.
A pokud člověk pochopí, co nám určitá obrazová koncepce vypráví, stojí sám za sebe v roli účastníka postmoderního světa Dity Pepe.
| Dita Pepe |
|---|
| Dům umění, Ostrava, do 14. září |