Článek
Malíř Petr Brandl měl pověst výtržníka, člověka obtíženého dluhy, rváče, narušitele cechovních pořádků. Opírá se tato charakteristika o skutečná fakta?
To, že se Brandl nechtěl stát členem malířského cechu, lze vnímat spíše pozitivně, neboť talentovaným umělcům cech v jistých ohledech mohl brzdit kariéru. Co se týká pohledu na Brandla coby věčného dlužníka, musíme říct, že je to pravda.
Těžko říct, co bylo příčinou: zda nedokázal nakládat s penězi či je byl schopen v krátkém čase utratit. Šlo o začarovaný kruh, z něhož až do konce svého života nevystoupil.
Kniha o životě a díle Petra Brandla.
Byla jeho touha vyrovnat se aristokracii oblékáním, služebnictvem, kočárem s koňmi a rozhazováním peněz za drahé jídlo, pití a tabák ve své době něčím výjimečným?
V českém prostředí je Brandl postavou vskutku výjimečnou, a nejen v tomto ohledu. Podle dochovaných účtů za vámi zmíněné položky jej lze označit za hédonistu.
Ale na rozdíl od Rubense či Rembrandta nevlastnil honosný dům, nesbíral umělecké předměty ani s nimi neobchodoval. Cestu za přilepšením našel na čas v důlním podnikání. V Jílovém u Prahy, kde se těžilo zlato, byl náčelníkem těžařstva. Nevíme však, zda byl úspěšný, či neúspěšný.
Vedle náboženských obrazů maloval také zvláštní obrazy neřestí, pochybných felčarů a šarlatánů, nerovných manželských párů. Pro koho byla taková díla určena?
Z dochované desítky podobných žánrových maleb víme s jistotou pouze o jednom objednavateli. Byl jím Brandlův podporovatel a také blízký přítel hrabě František Josef Černín. Pro něho namaloval neobvyklou scénu, jak mladý lovec potká uprostřed krajiny kuplířku se dvěma prostitutkami a z měšce již bere zlaťáky.
Hrabě byl velmi náruživým lovcem, proto jeden z výkladů hovoří pro Černínův kryptoportrét. Lovcova tvář však více připomíná Brandlovy rysy. Uvidíme, zda se během dalšího zkoumání dojde k nějakému závěru.
Petr Brandl: autoportrét.
Jak si vysvětlujete onen dramatický rukopis Brandlovy malby?
Myslím si, že souvisí s jeho povahou, ale současně je nutné zdůraznit, že to byla v podstatě také módní záležitost. Dobové trendy se nevyhnuly ani jeho malířskému rukopisu.
Petr Brandl měl velmi vyvinuté haptické čili sochařské cítění, jeho malby z vrcholného období jsou v podstatě reliéfy. Do maleb zasahoval prsty, násadou štětce ryl do nezaschnuté barevné vrstvy až na podklad.
Malíře Petra Brandla zná skoro každý Čech. Proč ale není tolik známý v zahraničí?
To je náš problém! Když provádím zahraniční kolegy v expozici Národní galerie, kolem pláten malíře Karla Škréty projdou mlčky, jakmile však stojí před obrazy Petra Brandla, slyším věty jako „český Rembrandt“ a dotazy, proč o něm nikdo neví. Snažíme se to změnit a galerie připravuje i velkou výstavu.
Výzkum jeho tvorby je nyní navíc podpořen grantem. Již v tuto chvíli máme deset zcela nových, dosud neobjevených maleb a věřím, že jich bude ještě více. Rozhodně chceme malíře Petra Brandla uvést do evropského kontextu, kde má právo na své místo.