Článek
Říkáte, že probíhající turné je největší a nejdivočejší, jaké jste zatím absolvovali. Co konkrétně je na něm tak divoké?
Theo Hutchcraft: Právě to, že je největší. Máme větší pódium, hrajeme písničky ze dvou desek. Na tom, abychom mohli udělat takovou show, jsme pracovali dost dlouho.
Adam Anderson: První tři roky jsme hráli jenom písničky z prvního alba, což pro nás bylo dost omezující. Teď máme už dost materiálu, abychom si mohli vybírat, což je dobré pro stavbu koncertního setu. Hrajeme devadesát minut, tedy o půl hodiny déle než dřív. Koncert tak má větší dynamiku, jsou tam divoké i klidné momenty.
Můžete srovnat období po vydání debutového alba Happiness s tím, které nastalo po vydání vaší druhé desky Exile?
Hutchcraft: Po prvním albu jsme byli chyceni do víru, který nás dva roky nesl kolem světa. Pořád jsme něco doháněli, v podstatě jsme nevěděli, co se děje. Tohle je naopak skvělý rok, velmi uvolněný. Práce na albu byla náročná, ale teď, při současných koncertech, si konečně nejen užíváme, ale také si plně uvědomujeme, čeho jsme dosáhli.
V tom víru, který následoval po vydání debutu, jste na čas přestali psát nové písničky a dle vašich slov pak bylo obtížné znovu začít. Poučili jste se z toho?
Hutchcraft: Tehdy jsme za sebou měli pět let skládání nejen pro Hurts, ale i pro naše předchozí kapely. Když jsme pak dostali příležitost hrát to, co jsme složili naživo, a cestovat kolem světa, bylo pro nás důležité na chvíli tuhle část mozku vypnout. Potřebovali jsme si užívat a zkusit si něco jiného. Nevýhoda byla, že vydání druhé desky nám pak trvalo déle. Proto tentokrát tu pauzu nechceme a pokračujeme v práci. Chtěli bychom další album vydat dříve. Máme obrovskou chuť dělat novou hudbu.
Takže se můžeme těšit na příští rok?
Hutchcraft: Nevíme. Práce na Exile nám od začátku do konce trvala rok. Takže možná příští rok, ale nikdy nevíte...
Anderson: Chtěli bychom tentokrát mít víc z čeho vybírat, to je hlavní. Pro první album jsme složili kolem patnácti písniček. Dvanáct jich šlo na album, ostatní vyšly jako bonus na rozšířeném albu. S Exile to bylo podobné. Bylo by hezké mít příště větší základ a pak se rozhodovat.
Jak jste na tom v kapele s bruslením?
Hutchcraft: Já jsem to nikdy nezkoušel. Adam myslím ano.
Anderson: Nejsem v tom moc dobrý.
Ptám se proto, že příští rok budete svou hudbou doprovázet švýcarskou krasobruslařskou show Art on Ice.
Hutchcraft: Je to velká krasobruslařská událost, pořadatelé vždy zvou nějaké hudebníky, aby ji svou hudbou doprovodili. My pro příští rok nemáme kromě práce na albu žádné plány, tak jsme souhlasili. Bude to krásná show, budeme rádi její součástí.
Váhali jste, jestli nabídku přijmout?
Anderson: Budou to hezké prázdniny. Jsou to dva týdny ve Švýcarsku, což je opravdu krásná země, kterou máme rádi. Vyzkoušíme si něco jiného. Je hezké občas vyjet ze zajetých kolejí.
Soudě nejen podle míst, na kterých jste v Čechách zatím koncertovali, vaše sláva stále roste. Vnímáte to?
Hutchcraft: Ano, po čtyři roky se ty sály stále zvětšují. Je to úžasný pocit, že se stále vyvíjíme. Žene nás to kupředu. Je to fantastické.
Nyní jste v Praze vystupovali v Incheba Areně. Chtěli byste se jednou dostat i na ty největší stadiony?
Anderson: V Německu hrajeme ještě o něco větší koncerty. Ale každopádně by se nám líbilo, aby pokaždé přišlo o něco víc lidí. Kdybychom jednou hráli na stadiónech pro, řekněme, deset tisíc a víc lidí, bylo by to fantastické. Zatím se nám zdá, že čím větší koncert, tím lepší. Jsme za to vděční.
Kdo má kromě vás největší vliv na vaši hudbu?
Anderson: To bude určitě Jonas Quant, náš producent. Pracoval na obou deskách. Je za zvuk naší kapely zodpovědný minimálně stejně jako my dva. On nám ho pomohl vytvořit. Načrtl ho a my jsme se ho chytli. Díky němu jsme tady.
Bude se podílet i na další desce?
Anderson: Možná. Myslím, že bude v týmu vždy, i kdyby třeba jednou nebyl jediným producentem. Je od začátku nedílnou součástí Hurts.
Theo, vy jste nyní nahrál písničku Under Control s dýdžeji Calvinem Harrisem a Alessem. Budete jí hrát i na koncertech Hurts?
Hutchcraft: Asi ne, bylo by pro nás velmi obtížné ji naživo zahrát. Ale byla to zábavná zkušenost, něco úplně jiného, než jsem kdy předtím dělal. S Calvinem se přátelíme už dlouho. Když se naskytla příležitost spolupracovat, neváhal jsem. Je zajímavé zpívat na cizí desce.
Ovlivnila vás ta spolupráce?
Hutchcraft: Naučil jsem se o pop music něco nového. Hlavně to, že velmi mocným nástrojem je jednoduchost.
Na Facebooku jste zmínil, že vaše nejoblíbenější kniha je od českého spisovatele Milana Kundery…
Hutchctraft: Ano, to je pravda. Moje nejoblíbenější kniha je Nesnesitelná lehkost bytí. Je inspirativní a krásná, prostě fantastická. Četl jsem ji asi pětkrát.