Článek
Zasazení Kučerových černobílých obrazů obyčejného života do mírně snobské a turisticky vyhledávané destinace vytváří správné umělecké napětí. A koneckonců, dílo významného umělce (je mimo jiné držitelem Czech Press Photo) si důstojné prostředí zaslouží.
Působivost snímků Kučery tkví v jejich syrové přesvědčivosti. Potvrzují, že formát černobílé fotografie je pro takové zobrazování ideální. Dává pozorovateli prostor pro vlastní fantazii a vymýšlení vlastního příběhu. Právě akcentace dějovosti je u takových děl zásadním faktorem. V případě Kučerových snímků tomu napomáhají i krátké autorovy komentáře, popisující jak ta která fotografie vznikala.
Vzhledem k tomu, že se často jedná o momentky ze života bezdomovců, lehkých holek, striptérek z předměstských náleven či hospodských štamgastů, dostává se návštěvník do míst, která by sám za sebe nejspíš nenavštívil. Kučera mu je ale popisuje spíše jako místa zvláštní tragikomiky a snaží se ukázat, že i někteří lidé mohou být ve specifickém prostředí svým způsobem šťastní.
Na výstavě jsou k vidění ale i práce, v nichž je syrová brutalita dokumentovaného momentu apriorně daná. Snímky z pohřbu Jana Palacha jitří emoce i po tolika letech. Zkrvavený obličej dredaté aktivistky, bojující proti Mezinárodnímu měnovému fondu, je už spíše tichou výčitkou.
Fotografie Jaroslava Kučery spojuje jeden svorník, a tím je hluboká lidskost. Jeho snímky, ačkoli často zobrazují negativní věci nebo i čiré zlo, aktéry rozhodně nikterak lacině neironizují či neponižují. Spíše ukazují, že jsou na světě lidé, jejichž osudy jsou mnohem tragičtější než ty naše, a přesto se dokáží radovat ze života.