Článek
Na Pražském hradě zní Svatováclavský chorál, v lavicích sedí vážně se tvářící lidé v kostýmech evokujících čtyřicátá až padesátá léta a před nimi stojí Klement Gottwald, čerstvě zvolený prezident, s ženou Martou, které prostý lid říkával „prdelatá“. Právě nastává definitivní konec demokracie v Československu, blíží se násilná kolektivizace, vykonstruované procesy, justiční vraždy. Scénu z roku 1948 natáčel v úterý režisér Robert Sedláček.
V pozadí postával autor seriálu Pavel Kosatík, který Novinkám v přestávkách mezi natáčením objasnil svůj tvůrčí záměr a vznik seriálu obecně.
„Já jsem navrhnul Dana Landu jako Emanuela Moravce, protože se mi zdálo, že je vnímán určitým způsobem podobně. S Landou podobně jako s Moravcem má společnost tendenci být rychle hotová a říct - to je nácek, to je prevít. Ani v jednom případě to není pravda,“ řekl spisovatel a nově i scenárista.
„Původně seriál měl mít osm dílů, teď televize navrhuje ještě jeden. Jmenuje se to České století, takže to má mapovat klíčové historické momenty v tomhle století. První je vznik republiky, poslední měl být listopad 1989, ale teď jsme byli požádáni, aby se přidal ještě rozpad federace.“
Momentálně autor píše díl o srpnu 1968: „Tam mě baví, jak ti naši politici unesení do Moskvy, odehrává se to pár dní v Moskvě na jednáních Dubček - Brežněv, vlastně docházejí k tomu rozhodnutí, které někdo nazývá kapitulací, někdo prohrou. To, že se okupantům podrobili. Je to věc, která svádí k jednoduchým odpovědím, ale ta motivace byla složitá.“
„Nám jde s Robertem Sedláčkem o to, abychom ty lidi vtáhli do příběhu. Bude se to vysílat v televizi, ale my chceme takový paradoxně nedivácký přístup, nepasivní. Já bych ty lidi rád přiměl, aby zkusili na chviličku uvažovat, jako lidé, o kterých to pojednává. Aby na chvilku byli Benešem, který přijímá kapitulaci nebo přijímá únor. Aby na chvíli byli Klementem Gottwaldem, který se strašně bojí o život a nechá zavraždit svého nejlepšího kamaráda. Aby se lidi cítili in a ne, aby zvenku hodnotili, jestli ten je chytrý, nebo blbý a fandili, jako se fandí na fotbale nebo u televize. Je to popření tradiční televizní pasivity.“
Hodně lidí je nepoučitelných
Kosatík zdůraznil, že chce, aby seriál vtáhnul i mladší generace. Ze seriálu proto možná vznikne komiks, každý díl od jiného výtvarníka. „Říkám si, že by to nemusela být nivelizace tématu a zase by to mohlo oslovit někoho jiného než tlustá kniha.“
Fakt, že totalitní ideologie jako komunismus a nacismus dodnes oslovují hodně lidí, si dobře uvědomuje. „Hodně lidí je nepoučitelných, hodně lidí je hloupých a taky pár lidí je v každé době zlých. Jsou myšlenkové proudy, které tomuto nahrávají, pragmaticky hrajou na tu stranu. Ve straně (komunistické) byli hlavně ze začátku masy idealistů, ti nahoře ale idealisti nebyli, těm šlo od začátku o moc. Znali z Moskvy, jak to Stalin dělá a že se přitom kroutí krky,“ uzavřel Kosatík.