Článek
Přesun do areálů bývalých vysokých pecí a dolu Hlubina se vyplatil, i když má hodně odlišnou atmosféru než Černá louka a hrad. Není sice tak malebný, ale i industriální architektura má své kouzlo a především pojme více diváků.
Na nárůst zájmu však trochu doplácejí interpreti hrající na malých scénách, které jsou přece jen dost daleko, a dostat se na ně zabere nějaký čas. Platí to zejména v případě Gongu v bývalém plynojemu, který se také rychle zaplní. Leccos zajímavého tak může uniknout.
Problémem jsou také areály sponzorů, v nichž zní reprodukovaná hudba, která neumožňuje sledovat dění na hlavní scéně z větší dálky, protože vlezlé „tuc tuc“ ruší zejména v případech kontemplativněji zaměřené tvorby.
To jsou ale jen drobné vady na kráse festivalu, který si jako jeden z mála zachovává osobitou tvář a dramaturgii. Nesází na jistotu hvězd a tuzemských trháků, ani nežije z minulosti.