Osvobozující verdikt v kauze Nagyová: Nečas vzal všechno na sebe a vyšlo to

Tehdy verdikt vůbec nijak neodůvodnila. Nyní je to tedy poprvé, kdy může veřejnost znát důvody, které ji k zproštění obžaloby vedly.

Ze závěrů Králové vyplývá, že uvěřila obhajobě a především svědectví někdejšího předsedy vlády Petra Nečase (ODS) o tom, že se obával o život svůj a rodiny, když v říjnu 2012 požádal o pomoc tehdejšího ředitele vojenské tajné služby a nyní jednoho z obžalovaných Ondreje Páleníka.

A že tedy následně vojenští rozvědčíci nesledovali tehdejší manželku premiéra Radku, nýbrž ji chránili před možným sledováním.

„Skutečnost, že se nejednalo o sledování, ale o obranu proti sledování, má soud za potvrzenou zejména výpověďmi obžalovaných Páleníka, Milana Kovandy a Jana Pohůnka, svědka Rostislava Pilce (bývalý šéf Vojenského zpravodajství, pozn. redakce), všemi příslušníky Vojenského zpravodajství, kteří činnosti vykonávali...,“ napsala soudkyně v rozsudku, který není v žádném režimu utajení. Všechny důkazy podle Králové vedly k již jejímu známému verdiktu, že žalované skutky nejsou trestnými činy.

„Soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že provedenými důkazy nebyly obhajoby všech obžalovaných vyvráceny, ale naopak potvrzeny,“ konstatovala Králová.

Tvrzení všech čtyř aktérů případu, Nečasové, Páleníka, Kovandy a Pohůnka, podle soudkyně spolu korespondují, a navíc souhlasí s výpověďmi svědků. Jako podstatné a klíčové Králová označila svědectví Nečase, a to i v otázce možného motivu jeho tehdejší milenky, nyní manželky Jany, proč podle obžaloby chtěla sledovat Radku Nečasovou.

Zatímco olomoučtí vrchní státní zástupci míní, že bývalá šéfka Nečasova sekretariátu mínila premiéra odloučit od rodiny, donutit ho k rozvodu a získat jen pro sebe, na což údajně použila vojenské zpravodajce, soudkyně Králová má úplně jiný názor.

Tvrzení obžaloby o osobním zájmu Jany Nečasové prý odporuje výpověď jejího nynějšího manžela Petra Nečase. Ten upřesnil, že své manželství již v době, kdy mělo k domnělému sledování jeho tehdejší ženy Radky dojít, považoval za rozpadnuté. Měl s ní prý dohodu už od léta 2011, jak budou postupovat. Od ženy se odstěhoval v listopadu 2012.

I Jana Nečasová podle soudkyně ve výpovědi odmítla osobní cíle v podobě získání Nečase pro sebe, dokonce prý upřesnila, že v té době už její vztah s premiérem trval devět let, zřejmě tedy začal už v roce 2003. V té době byla podle dostupných informací oblastní manažerkou ODS v Karlových Varech a asistentkou senátora Vladimíra Kulhánka.

„Na dalším postupu v soukromém vztahu byli spolu domluveni, tj. na odluce a rozvodu tehdejšího předsedy vlády a na jejím odchodu z Úřadu vlády a na jeho odchodu z politické dráhy a na následujícím zveřejnění jejich vztahu,“ nastínila výpověď hlavní obžalované Králová.

Naopak za jednoznačný považuje argument možného ohrožení bezpečnosti rodiny předsedy vlády. Uvěřila totiž plně výpovědi Nečase. Ten před soudem uvedl, že měl obavy o své blízké, protože už někdy v létě roku 2012 si prý všiml nezvyklého pohybu osob v okolí jeho tehdejšího bydliště a viděl je tam opakovaně.

Svěřil se s tím jak své partnerce Nagyové, tak šéfovi vojenských zpravodajců Páleníkovi. A konstatoval prý, že „tyto obavy má opravdu vážné“. Vysvětlil, že předtím, než by požádal o ochranku, chtěl mít jistotu. Proto oslovil Páleníka. Na osobních schůzkách pak určil Nagyovou jako osobu, která bude prostředníkem pro předávání potřebných informací.

Nedávala a ani nemohla dávat nějaké pokyny Vojenskému zpravodajství, řekl prý soudu Nečas. To prý ostatně potvrdili i další obžalovaní. „Požádal, aby jednali diskrétně s tím, že jeho tehdejší manželka se o tom nesmí dozvědět. Tento požadavek diskrétnosti byl proto, že se bál, kdyby se jeho manželka něco dověděla, aby nezačala vyvádět, a nechtěl ji znepokojovat, dále aby se o tom nezmínila kamarádkám,“ parafrázovala soudkyně Nečasovy výroky.

Jeho výpověď, stejně jako v případě Jany Nečasové i svědků z řad rozvědčíků ale nemohla veřejnost slyšet, protože ji Králová z jednání vyloučila, takže teprve nyní vyšlo najevo, co bývalý šéf vlády a ODS u soudu řekl.

Uvedl prý i to, že jeho obavy pramenily i z aktivit, které měl jako předseda vlády na starosti – kabinetem prováděných strategických nákupů. Soudkyně Králová se také popasovala s argumentem obžaloby, která tvrdila, že akce s krycím názvem Darwin byla sledováním Nečasové, a ne tzv. kontrasledováním.

Žalobce neuspěl s argumentem, že při domovních prohlídkách nalezli „záznamy o sledování“. Šlo prý jen o poznámky zpravodajců, a nikoli oficiální závěry akce, která skončila tím, že se žádné nebezpečí v okolí premiéra nepotvrdilo. Verzi o kontrasledování potvrdili další svědci z řad rozvědčíků a obžaloba na to podle soudkyně nereagovala. Prý je pouze označila za nevěrohodné.

Ani tolik propírané citlivé odposlechy, které u soudu na jaře několik dnů zaznívaly, nezměnily názor Králové na celý případ.

„Neprokazují skutečnosti prezentované obžalobou, pouze potvrzují, že mezi obžalovanými proběhly určité kontakty, což ale potvrzují sami obžalovaní a rovněž svědci,“ poznamenala v rozsudku Králová. Připustila sice, že podle odposlechů neměla Jana Nečasová zřejmě kladný vztah k tehdejší manželce premiéra Radce, ale podle soudu to nesouvisí s trestnou činností a neobjasňuje motiv hlavní obžalované.

Soudkyně smetla ze stolu i druhý bod obžaloby týkající se sledování dvou zaměstnanců Úřadu vlády z popudu Nagyové z března 2013. Tuto akci provedla soukromá bezpečnostní agentura, kterou si za své peníze najalo Vojenské zpravodajství. Podle Králové bylo vše v pořádku, protože aktéři prověřovali možné zneužití služebního vozidla jedním ze zaměstnanců úřadu a zároveň opět ohrožení rodiny premiéra.

„Obžalovaní i svědek Nečas shodně potvrdili, že to bylo v obou případech na jeho pokyn, neboť se obával jednak o bezpečnost své tehdejší rodiny a jednak o svou bezpečnost, neboť v pozici předsedy vlády, kdy rozhodoval o strategických nákupech a úkolech, byly na něho činěny různé nátlakové a vlivové akce,“ uvedla v rozsudku soudkyně.

Naopak se tvrdě opřela do státních zástupců. „Jedinou skutečností, se kterou se nalézací soud shoduje s obžalobou, je skutečnost, že Páleník, Kovanda a Pohůnek byli úředními osobami,“ napsala v odůvodnění Králová.

Státní zástupci i obžalovaní se nyní mohou proti verdiktu, který zatím není pravomocný, odvolat k vyšší soudní instanci.