Článek
Dotyčný skutečně vzal po dvou dnech beze spánku vinu na sebe, podepsal přiznání, které z protokolu, sepsaného policisty, přečetl. Poté se navíc musel nechat natočit na kameru s tím, že se omlouvá všem přepadeným, a tento záznam nechala policie zveřejnit v televizi.
Pan Emanuel (65) byl pak obžalován, ale než začal soud, policie dopadla skutečného pachatele (67). Ten se přiznal a loni v lednu dostal 4,5 roku vězení.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Zbitý a zdeptaný
Manželka původního podezřelého, který byl podle ní po celé události doslova zdeptaný, hubl a upadl do apatie, se nakonec obrátila na inspekci. Ta oba pražské kriminalisty (35 a 36) po výslechu Emanuela obvinila ze zneužití pravomoci úřední osoby a z vydírání.
Emanuel se však zadostiučinění nedočkal. Ještě před zahájením hlavního líčení loni v květnu zemřel. Tato událost byla pro celou kauzu zásadní, protože Obvodní soud pro Prahu 8 už nemohl muže vyslechnout a loni v listopadu policisty zprostil obžaloby v jejich prospěch kvůli nedostatku důkazů a pochybnostem.
S tím však nesouhlasí Městské státní zastupitelství v Praze, které proti osvobozujícímu verdiktu podalo odvolání.
Celý příběh začal v první říjnový den 2012, kdy pan Emanuel přišel sám na policejní služebnu v Berouně ohlásit, že muž hledaný za série loupeží je možná jeho synovec.
Nejspíše šlo o osobní antipatie, protože Emanuel měl o den dříve se synovcem ostrou hádku kvůli penězům, které po něm dotyčný požadoval a údajně mu vyhrožoval.
Jenže na služebně se vše naprosto zvrtlo. Policisté, kteří měli k dispozici fotografii podezřelého lupiče, totiž usoudili, že by pachatelem mohl být právě pan Emanuel. Pražští kriminalisté, kteří případ převzali a muže poté převezli do metropole, si byli jeho vinou jisti.
Žalobce: vyhrožovali mu
A to i proto, že podle výsledků pachových stop byl přítomen na šesti ze sedmi míst loupeží. Oba později shodně popřeli, že by staršího muže k přiznání jakkoli donutili, vše prý učinil dobrovolně. Jenže státní zastupitelství má zcela jiný názor.
„Činili na něj psychický a fyzický nátlak, když ho za ruku připoutali k lavici, vyhrožovali mu vzetím do vazby, kdy mu popisovali, jaké násilí tam vůči němu bude užito. Jeden z obžalovaných jej po dotazu, zda ví, co dělalo gestapo, udeřil koženými rukavicemi přes obličej a druhý jej bil dlaněmi přes uši a pěstí do obličeje,“ napsal státní zástupce Michal Muravský do obžaloby.
Kriminalisté, z nichž jeden nyní působí u Národní protidrogové centrály, podle žalobce využili Emanuelovy bezbrannosti a tísně a donutili jej k přiznání. To ostatně tvrdila později ve své výpovědi i jeho manželka Hana, které se prý po dvoudenním martyriu v cele předběžného zadržení svěřil.
„Když ho třetí den přivezli, byl zbitý. Třásl se, poté jí řekl, že ho tloukli do hlavy. Dávala mu obklady na oči a na hlavu mokrý ručník. Byl celý potlučený – na jednom oku víc,“ citoval obvodní soud její výslech v hlavním líčení.
Jenže zdravotní sestřička a lékař, kteří pak měli možnost vidět a ošetřit Emanuelova zranění v podobě podlitin a větších modřin, konstatovali, že byly způsobeny nejspíše dříve než v době jeho zadržení.
Zbil ho synovec?
Na to pak poukazoval i soudní senát vedený předsedou Miroslavem Rákosníkem, když v písemném znění rozsudku upozornil, že Emanuel měl krátce před zatčením zmíněný ostrý konflikt se synovcem.
„Je velmi možné a reálné, že poškozeného synovec udeřil, a to, co je dáváno k tíži obžalovaným (policistům), je následek zcela jiného děje,“ uvedl v odůvodnění svého verdiktu, které má Právo v kopii k dispozici, soudce Rákosník s tím, že i sám pan Emanuel lékaři řekl, že „ho měl zbít ten fracek“.