Můj kamarád Šváb mě unesl a donutil platit

Švába policie a žalobci označují za šéfa zločineckého gangu, který v letech 2011 až 2013 unesl, vydíral a ve dvou případech i zavraždil bohaté podnikatele. Jeho členové stanou v červnu před soudem.

Příběh podnikatele (46), se kterým redakce hovořila, se ale odehrál už před třinácti lety, v listopadu 2001. Šváb tehdy nejspíš poprvé údajně použil násilí a vydírání k tomu, aby se dostal k penězům. S napadeným, kterého prý unesl v jeho vlastním autě, přitom byli přátelé.

„Roky velmi těžce nesete, když si s někým, kdo je váš kamarád, sednete do auta a stane se to, co se stalo mně. Mám s tím problém dodneška, i teď je mi z toho blbě,“ řekl i nyní s očividným pohnutím tento podnikatel, který byl v době útoku velkým českým developerem.

Redakci se ozval poté, co si přečetl v deníku Právo seriál šesti příběhů obětí gangu vedeného podle obžaloby právě Michaelem Švábem. Redakce totožnost muže zná, ale kvůli jeho stále trvajícím obavám o sebe a své blízké se rozhodla ji nezveřejnit a jeho příběh popsat pod smyšleným jménem Tomáš. Ten je dodnes hodně naštvaný kvůli tomu, že jeho tehdejší případ fakticky vyšuměl do ztracena a únosci za něj nebyli nikdy potrestáni.

Právní stát v ČR podle něj nefunguje, jinak by si prý Šváb odseděl alespoň jedenáct let, a tudíž by pak o život nejspíš nepřišly jiné dvě oběti jeho údajného gangu.

„Nemuseli umřít další lidi, to je strašné. Měl jsem z toho několik bezesných nocí s vědomím, že se to opravdu zase stalo, protože když jsem to četl, tak jako bych viděl úplně přesně svůj vlastní únos,“ má jasno Tomáš.

Se Švábem se prý seznámil kolem roku 1998 při natáčení filmu Panství, jehož byl Šváb hlavním producentem a hlavní roli v něm hrál jeho švagr Martin Dejdar. Šlo o prodělečný podnik, do kterého podle svých slov vrazil nějaké peníze i Tomáš. Přesto se stali se Švábem na několik let přáteli, dokonce se i navzájem navštěvovali, a to prý i s Dejdarem.

„Michal (Šváb) se znal se všemi lidmi, s kterými jsem se znal já. Využíval i mých kontaktů, kde mohl. Jeho švagr Martin hrál dokonce za náš tým hokej, nějaký okresní přebor. Prostě jsme se stýkali jako normální lidi,“ uvedl podnikatel.

Byl to také Tomáš, kdo prý v roce 2001 požádal Švába o pomoc při plánované koupi bytu či domu ve Francii, v Cannes. Šváb podle něj uměl dobře anglicky a měl údajně dobré kontakty, včetně domnělého kamaráda jako možného zprostředkovatele té koupě.

„Řekl, že mi pomůže, poslal mi několik nabídek, že tam pak pojedeme. Začalo se to ale komplikovat a oddalovat s tím, že ten prostředník nemůže, že má nemocné dítě, a táhlo se to takto asi dva měsíce, z čehož jsem byl naštvaný,“ podotkl muž.

Z ničeho nic se mu pak prý Šváb v listopadu 2001 ozval s tím, že u Řitky (okres Praha-západ) natáčí v pronajatém domě porno a že tam jsou kolem údajně výborné pozemky k možné koupi, které by mu rád ukázal. Tím u podnikatele jako developera vyvolal zájem. Proto Švába v Praze osudného 28. listopadu 2001 odpoledne vyzvedl svým autem a jeli na místo.

„Když jsme tam přijeli, on z ničeho nic vytáhl v autě paralyzér a dostal jsem ránu, která mě ale neochromila. Pak mi ho přiložil znovu ke krku, až mi do něj vypálil doslova díru (ukazuje na místo, kde má dodnes jizvu, pozn. red.). Způsobilo mi to hlubokou tržnou ránu. Řval jsem na Michala, co blbne, co se děje. On mi odpověděl, že mu nic jiného nezbývalo, že to musí udělat, že potřebuje peníze, že je v prdeli, odsouzený a že potřebuje utéct a nějak žít,“ popsal začátek drsného zážitku dotčený podnikatel.

Připustil, že už v minulosti opakovaně půjčoval Švábovi peníze, který mu je prý nikdy nevrátil, ale v posledních týdnech před napadením už jeho stále se stupňující žádosti odmítal.

Navíc podle svých slov věděl už o tom, že Švába mezitím odsoudili za zpronevěru jedenácti miliónů korun při natáčení zahraničního seriálu Bídníci.

Dostal v září 2001 celkem 6,5 roku za to, že sebral zmíněnou částku určenou na zaplacení americké hvězdy Johna Malkoviche, jehož účinkování v seriálu údajně tvůrcům sliboval.

Ale zpět do kritického listopadu 2001 a auta napadeného muže. „Najednou se mi otevřely dveře u řidiče a v nich byli dva muži v kuklách. Jeden z nich mi vrazil pistoli na spánek takovou razancí, že mi prorazil kůži, takže jsem tam měl pak asi měsíc od ní otisk. Vytáhli mě z auta, spoutali a chtěli hodit do kufru. Uprosil jsem je, takže mě hodili na místo spolujezdce v mém voze,“ přiblížil hrůzný zážitek podnikatel.

Jeden ze zakuklenců si prý sedl za něj a neustále na něj zezadu mířil pistolí. Nejprve prý na hlavu, pak na tělo. Odjeli pak asi pět kilometrů za Řitku k nějakému stavení na temné místo. „Tam mě drželi zhruba pět až osm hodin. Šváb mi řekl, že mu nic jiného nezbývá, že byl najatý na to, aby mě zlikvidoval, že si ho najali nějací Slováci, ale že se můžu vykoupit,“ upřesnil tehdejší návrhy vyděračů Tomáš.

Takřka totožný příběh s domnělou možností vykoupení vlastního života přitom o několik let později zažili hned tři další podnikatelé, přičemž jeden z nich se pak skutečně za částku kolem čtyřiceti miliónů zachránil, další dva to štěstí neměli.

Po Tomášovi chtěl Šváb podle jeho nynějších slov nejprve pět miliónů korun, v tehdejším protokolu na policii ale napadený dokonce uvedl dvojnásobnou částku.

Aby mu vydíraný muž věřil, přišel prý Šváb s drsnými argumenty. „Uvedl, že můj obchodní partner je mrtvý, že právě teď shořel v autě a že zítra to bude v novinách. Když mu prý ale dám peníze na švýcarský účet, který mi napsal, tak to jde ještě zastavit,“ podotkl i po třinácti letech rozechvělým hlasem Tomáš.

Nakonec si od něj únosci vynutili kreditní karty a PIN kódy, načež Šváb prý odjel vybrat z bankomatu peníze. Vyděšený Tomáš mezitím neunesl psychický tlak a podle pozdějšího vyjádření na policii se v autě opakovaně zhroutil a omdlel.

Dvojici zakuklenců jeho stav vystrašil natolik, že se s ním snažili co nejvíce mluvit a konejšit jej, že se nakonec nic nestane. Totéž prý dělal po svém návratu i sám Šváb, který Tomášovi podle jeho slov mezitím vybral z kreditek v bankomatu částku v řádech desetitisíců korun.

„Držel mě dokonce za ruce, stále mě uklidňoval a zdůrazňoval, že je v tom nevinně. Začal mě litovat, že nevěděl, v jaké jsem těžké situaci. Já ho již úpěnlivě prosil, aby mi řekl, co chtějí,“ popsal v noci po únosu v policejním protokolu Tomáš.

Ten i přes svůj kritický stav s únosci vyjednal, že jim pošle hned příští den na Švábem určený účet nakonec jen půl miliónu korun. „To jsem pak ale nikdy neudělal,“ konstatoval Tomáš.

Trojice mužů se tedy smilovala, uneseného naložila do jeho auta a odvezla do pražské Chuchle. Tam únosci vysedli, hodili klíče od vozu na zem a odjeli připraveným vlastním autem. Ještě předtím dali Tomášovi několik podmínek: kromě uhrazení peněz také nesměl jít na policii, měl odjet z Prahy a rovněž skončit své pracovní aktivity s údajně již mrtvým obchodním partnerem.

Tomáš ale splnil pouze jednu z nich – krátce po přepadení prodal svůj podíl v developerské firmě svému společníkovi, o kterém jen pár minut po propuštění telefonicky zjistil, že je naživu a zcela v pořádku. „K podnikání jsem se pak vrátil až před dvěma lety,“ uvedl Tomáš.

Když tehdy odjel z Chuchle, zamířil domů a společně s přítelkyní pak do nemocnice kvůli stále krvácející ráně na krku, kterou spravilo sedm stehů. Tam už s ním byl i jeho obchodní společník, který Tomáše přemluvil, aby vše oznámil na policii.

Šváb prý mezitím zmizel, ale asi po dvou týdnech nakonec skončil ve vazbě s obviněním z vydírání. Své dva komplice prý ale neprozradil, navíc jakýkoli útok na Tomáše odmítl jako nesmysl. I přes to, že byl poté za mřížemi, chodily prý Tomášovi z neznámého čísla ještě dva až tři týdny po únosu různé výhrůžky.

„Slyšel jsem třeba v telefonu splachování záchodu a poté slova dotyčného: tady skončíš. Anebo jindy zase tikání hodin,“ nastínil podnikatel, který pak ze strachu především o své děti zajistil na čas rodině ochranku.

Následné vyšetřování vypadalo jednoznačně, tedy chystanou soudní dohrou. Jenže šéf žalobců z Prahy-západ Ondřej Šmelhaus k Tomášovu velkému překvapení stíhání Švába po roce jako neúčelné zastavil. V usnesení z 19. listopadu 2002, jehož kopii má Právo k dispozici, svůj krok vysvětlil tím, že se sice podle všeho Šváb vydírání Tomáše dopustil, ale že už dostal „dostačující trest“ za zmiňovanou zpronevěru jedenácti miliónů korun.

„Trest, který by bylo možné v tomto stíhání důvodně očekávat, je zcela bez významu vedle trestu 6,5 roku, uloženého Michaelu Švábovi Městským soudem v Praze, který si již vykonává,“ odůvodnil své rozhodnutí Šmelhaus.

Útokem na Tomáše se totiž podle něj Šváb mohl dopustit vydírání jen v nejmírnějším, tedy prvním odstavci trestního zákoníku, za což by mu hrozilo maximálně tříleté vězení.

Šváb si tedy odseděl oněch 6,5 roku, aby pak v září 2008 paralelně přešel do dalšího výkonu trestu, tentokrát v délce šesti let za pokus o vydírání jiného podnikatele. Ten už ale celý neodpykal a v prosinci 2010 jej soud podmínečně propustil na pětiletou zkušební dobu.

Jenže nebýt tohoto rozhodnutí, nemohl by Šváb podle nynější obžaloby jako hlava zločinecké skupiny během let 2011 až 2013 unést a vydírat další podnikatele, byl by totiž stále ve vězení.

„Ztratil jsem pak víru v jakoukoli spravedlnost, ale byl jsem aspoň šťastný za to, že dostal trest za těch zpronevěřených jedenáct miliónů. Protože žít s tím, že tady někde chodí, to bych asi nedal,“ řekl Právu Tomáš.

Poté, co loni počátkem dubna detektivové z protimafiánského útvaru (ÚOOZ) zveřejnili případ vražedného gangu vedeného údajně Švábem s fotografiemi jeho členů, zvažoval Tomáš, že se také přihlásí.

„Zjistil jsem ale, že je to zbytečné, protože je vše promlčené, a nechal jsem to být. Ale pak jsem si přečetl články v Právu a řekl si, že tentokrát už to tak nenechám a přihlásím se aspoň vám, aby zaznělo, co se stalo už před třinácti lety, a že se pak nic dalšího už stát nemuselo,“ dodal Tomáš.