KOMENTÁŘ: Prof. Drsc. Ing. et Mgr., paní učitelka Míla, CSc., PhD. - Václav Klaus ml.

A tak všichni študýrují roztodivné obory jako „veřejná správa“ (jaký to má jako proboha vědní obsah?) a každý zodpovědný rodič žene vlastní děti vzdělávacím systémem bez ohledu na cokoli, výš a výš. Chová se racionálně, dělají to všichni, já také.

Ale je to normální? Vždyť na spoustu prací stačí normálně středoškolák. Tedy stačil by, ale minulá dekáda byla ve znamení budování „vzdělanostní společnosti“, tedy navyšování počtu vysokoškoláků. Platíme za to již dnes. Úroveň většiny vysokých škol devalvuje, otevírají se obory bez jakéhokoli vědního obsahu. Stojí to miliardy nebo desítky miliard a to ještě nepočítáme ten čas mladých lidí, ekonom by řekl „jejich náklady obětované příležitosti“.

Střední školy jakékoli odbornosti přestávají mít smysl, vše je jen přípravka na vysokou.

Čtenáři většinou oceňují, že nepíšu složitě (nebo se aspoň snažím). Tak nebudu obecně kritizovat, byť je to tedy pravda, a uvedu historku. Pár měsíců starou.

Vybíráme školku pro dceru a (nová doba) surfuju po internetu. V téhle školičce mají hezké stránky a tady dokonce všechny učitelky a jejich krátké představení s fotkou. To je pěkný, to jsem vždy taky míval ve škole, neb mi to přišlo důležitý, aby si to rodiče mohli prohlédnout.

Školu i školku dělají lidi, ne počet dotykových tabulí nebo panenek na hraní.

Tak klik. Všechny mladý – to je trochu podezřelý, ale taky možná, že už jsem já starej, tak mi to tak jen připadá.

Klik. První ještě studuje doktorandské studium. Klik. Druhá studuje na VŠ odbornou pedagogiku. Klik. Třetí taky něco.

Manželce se stránky jinak líbily, ale jednu ze sta věcí v domácnosti taky rozhodnu já! Tohle ne!

Já chci paní učitelku, co má ráda děti. Nejlépe zkušenou, aby měla trochu přirozený režim. Aby byly děti hodně venku. Každý den, když to jen trochu půjde. Laskavou, ale ne submisivně laskavou. Odborně? Když bude hezky malovat, hrát na nějaký hudební nástroj, když bude sportovní – super. Ale kurnik, na co je mi nějaká vědkyně nebo doktorandka? To jí jako ty děti smrděj, že má jiné ambice, a proto studuje vysokou školu?

Já dodneška pamatuju na svoje výborné paní učitelky Zuzanku a Věnku ve školce na proseckém sídlišti. Všechny tři moje starší děti měly milovanou paní učitelku Mílu. K ní když šli ti tříletí prckové poprvé – tak z ní úplně zářil takový klid a laskavost, že špunti brečeli jen chviličku a nechali se od maminek odvést. Cítili klid a dobré srdce.

Proč by měla něco po střední pedagogické ještě studovat, a co jako konkrétně? Nikde jsem myslím zatím neuváděl, že moje první učitelská štace (už to bude přes 26 let) byla u učitelek pro mateřinky. Byli jsme tak ve druháku na vysoké a v Praze 6 dlouhodobě onemocněla paní učitelka na střední pedagogické. A tak to vyřešili, že vzali nás, čtyři študáky, a nějak jsme si její úvazek rozebrali každý pár hodin. Byl to křest ohněm. Na celé škole byl jinak jediný muž, pan ředitel. Nám bylo 20, těm holkám 16.

Byly to moc hodný holky, bez ironie. Proběhlo to v klidu. Ale ten zeměpis, co jsem učil, je fakt absolutně nezajímal. Sice tak jako laskavě, ale šlo to naprosto mimo ně. Bylo to zbytečně odborný. Představa, že by jako šly studovat vysokou…:). Proč taky. Určitě se vesměs brzo vdaly, měly děti a od té doby se s láskou starají o cizí děti pražské a středočeské, pokud je osud nezavál někam dál. Určitě některé z nich jsou stejně dobré učitelky jako Zuzanka, Věnka a Míla.

Mám fakt obavu, že pokud moje vnoučata budou mít jednou ve školce nějakou Prof. Drsc. Ing. et Mgr., paní učitelku Mílu, CSc., PhD. – že tak dobrou školku mít nebudou.