Článek
Nelze přehlédnout, že islamističtí teroristé se snaží ovládnout evropské veřejné mínění strachem s cílem formování společnosti podle svých představ. Pokud bude vývoj pokračovat, bude se jednat o jednostrannou islamizaci celé Evropy. Teroristé totiž nejsou nějací arabští turisté z Afriky, ale právně Francouzi, i když to pro někoho může znít jako vtip.
Stejně tak se může oficiálně jednat o Angličany nebo i Čechy, přestože tito teroristé zcela evidentně nejsou etničtí Frankové, Anglosasové nebo Češi.
Evropa má v podstatě pouze dvě možnosti. Buď se za nějakých padesát let stát dalším islámským chalífátem, nebo zůstat křesťanskou Evropou s výrazně odlišnými menšinami. Obojí dohromady evidentně není možné. Demokracie, stejně jako multikulturalismus nemohou být jednostranné. Výsledky nepromyšlené imigrační politiky jsou vidět všude.
Má nepřehlédnutelné bezpečnostní i ekonomicko-sociální dopady. Nelze ji označit jinak než jako nakomandované sociální inženýrství postavené na intelektuálských ideologických představách odtržených od životní praxe.
Nelze vyloučit, že svoji roli hrají v nadšené podpoře islamizace Evropy i petrodolarové stimulace některých „nezávislých“ politiků, odborníků a mediálních pracovníků. Bylo by zajímavé porovnat, jaký je ekonomický přínos jednoho imigranta a jaké náklady na něj ze strany hostitelské země. Je neuvěřitelné sledovat evropské politiky, kteří berou nekřesťanské peníze za to, že mají chránit zájmy Evropanů a nejsou ochotni se ani jednoznačně vyslovit v médiích.
Evropa se evidentně stává bojištěm mezi domácím obyvatelstvem a arabskými a africkými muslimy. Naopak v podstatě bez větších problémů jsou vztahy s africkými křesťany, stejně jako s Asijci různé víry, s výjimkou přibývajících vietnamských pěstitelů drog a práčů špinavých peněz, takže se nejedná o jakýsi evropský rasismus. Je otázka, proč se nám někteří politici a jejich mediální odborníci snaží namluvit, že Evropané jsou rasisté. Okolí posuzuje člověka podle toho, jak se chová, tedy podle svojí zkušenosti. Jakási barva pleti je podružná.
Islám se bohužel transformuje do podoby náboženství nesnášenlivosti a teroru v Evropě, Africe i Asii a tak je zcela logicky vnímán. Mnohde doslova ohrožuje zažité civilizační hodnoty.
Evidentním příkladem je Izrael, který se dlouhodobě brání palestinskému islamistickému terorismu podporovanému z dalších islámských zemí. Přitom z Evropy, která se dostává do podobné situace, za to sklízí kritiku. Nelze než takový přístup některých evropských politiků označit jako naprosté pokrytectví a ukázku dvojího metru, ne-li důsledek petrodolarové korupce. Podle nich je islamistický terorista v Evropě vlastně chudák, který měl nesnadné dětství proflákané za sociální podporu placenou z daní nevěřících, včetně zlých Židů, zatímco izraelský voják, který brání svoje spoluobčany téměř zločinec.
Jaký je rozdíl mezi teroristy s kalašnikovy v Tel Avivu a v Paříži? Jaký je rozdíl mezi náložemi vybuchujícími mezi civilisty v Madridu a v Haifě? Jaký je rozdíl mezi teroristou, který najede kradeným autem do lidí v Evropě a v Izraeli, takže ani nemusí mít zbraň? Žádný, protože na jedné straně jsou slušní občané a na druhé zločinci.
V Evropě napomáhá teroristům absence trestu smrti a neochota politiků k ráznému zásahu, takže po nějaké době vylezou z vězení a budou nadosmrti hrdinové ve svojí komunitě. A to přece není demokracie, jejímž základem by měla být spravedlnost.
Islamističtí teroristé byli před ISIL a budou i po ISIL. Evropa je pro ně zemí zaslíbenou. Spojené státy, Čína i Rusko mají řadu různých nedostatků, ale v boji proti terorismu dokážou v případě potřeby přitvrdit a bránit svoje obyvatele. Ti na oplátku svoje vlády podporují. V Evropě je situace jiná.
V Iráku nebo Afghánistánu se proti teroristům bojuje, zatímco v Evropě se jim ustupuje, ba doslova se jim vytvářejí chovné podmínky. Mohou tam žít bez práce za peníze jiných, obchodovat s drogami, ničit cizí majetek a obtěžovat domácí obyvatelstvo. Většina z nich v podstatě nezná řádně jazyk, nemá vhodné vzdělání ani jinou odbornost a evidentně ani zájem o práci a integraci.
Imigrací pasáků koz, specialistů na islámské právo, všemožných umělců, obchodníků s drogami, organizátorů prostituce a teroristů a jejich početných rodin pod vlajkou humanity a multikulturalismu se určitě situace na evropském trhu práce nezlepší. Imigrace ze zahraničí musí být evidentně výběrová.
Chybí nám počítačoví inženýři a zubaři, tak prosím, jste vítáni. Při obhajobě bezhlavé proislámské imigrace neobstojí ani demografické důvody. Není třeba se obávat, že vyhyneme. Evropa má výrazně vyšší počet obyvatel na kilometr čtverečný než USA nebo Rusko.
Evropa má dost vlastních nezaměstnaných a chudých, kteří znají jazyk, mají vzdělání i chuť pracovat. A (zatím) nestřílejí a nekladou bomby. Demokracie není právo terorizovat ostatní pod praporem svého náboženství, ale volba mezi civilizovanou povinností založenou na dodržování zákonů, sdílení hodnot a zvyklostí konkrétní společnosti se všemi právy nebo jejich nedodržováním s rizikem trestu a ztráty práv.
Pokud někdo přichází do civilizované demokratické země, měl by být civilizovaný člověk a přesvědčený demokrat se zájmem o přínosnou práci, nikoli sociální parazit a agresivní šiřitel vlastních egoistických postojů a náboženství. Kdo to nechápe, musí z kola ven. Na tom je postavena celá lidská civilizace.
Martin Koller
Diplomat a podplukovník v záloze. Vystudoval Vysokou vojenskou velitelsko-technickou školu v Martině a také Filosofickou fakultu University Karlovy. V armádě působil jako výzbrojní náčelník a také technický analytik.
V roce 1993 odešel do civilu a pracoval jako obchodní rada a charge d’affair na misi v Kuvajtu a Iráku. Později působil jako analytik na ministerstvu obrany.
Je autorem několika publikací s armádní tematikou, podílel se na založení prezentační akce české armády Bahna.