Článek
Uslyšíme také, že jde o nemístné vměšování do konfliktu daleko od amerických hranic. Jistě to posílí argumenty, které jsme v posledních měsících už slyšeli, že USA mají na Ukrajině jakési vlastní strategické zájmy, kterým Rusko muselo čelit.
Druhou stranou mince je argument, že Ukrajina je suverénní stát, který má právo dostávat zbraně pro vlastní obranu od kohokoliv. A že kdyby Ukrajina byla vyzbrojena moderními zbraněmi už v době, kdy Putinův režim zvažoval anexi Krymu a destabilizaci východní Ukrajiny, asi by Moskva více přemýšlela, zda se jí takové dobrodružství vyplatí.
Ukrajinští politici mohou navíc dosti pádně argumentovat příklady z minulosti. Kdyby se Ukrajina v roce 1994 nepodvolila mezinárodnímu tlaku a nevzdala se jaderných zbraní ve prospěch Ruska, které se výměnou za to, že se právě ono stane jediným následnickým státem SSSR vlastnícím jaderné zbraně, zaručilo za teritoriální integritu Ukrajiny, docela jistě by byla nyní v jiné pozici. Rozpoutat konflikt se státem vlastnícím jaderné zbraně je přece jen riskantnější než takový konflikt rozpoutat se zemí, která je špatně vyzbrojená.
Jinými slovy být kvalitně vyzbrojen nebo integrován do nějaké silné vojenské aliance se v dnešním světě evidentně vyplatí více než spoléhat na slovní záruky nepředvídatelných sousedů.
Rozhodování Obamy bude velmi složité. Pokud by americké zbraně byly použity převážně k ofenzivě, jejímž cílem by bylo dobýt ukrajinské území na východní Ukrajině, může dojít k těžko kontrolovatelné eskalaci konfliktu s Ruskem. Případná vojenská porážka separatistických republik a jejich plné začlenění do Ukrajiny silou by se rovnaly totální porážce Putina a jeho dosavadní politiky. Rusko by se tak mohlo zachovat jako ono příslovečné zvíře zahnané do rohu a přejít do protiútoku.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Pokud by zbraně byly dodány s tím, že mají být využity především k modernizaci ukrajinské armády pro případ, že by Rusko v budoucnosti chtělo „separatistické“ tendence rozšířit i za hranice existujících separatistických republik, je to trochu jiný příběh. Dodávky moderních zbraní za účelem případné příští obrany Ukrajiny by kromě Moskvy mohl asi jen těžko někdo vážně rozporovat. Ta samozřejmě bude kritizovat jakékoli vojenské posílení Ukrajiny.