KOMENTÁŘ: Blízkovýchodní Mnichov? - Martin Koller

Příkladem jsou návrhy na uznání či spíše vytvoření neexistujícího státu Palestina bez ohledu na postoj existujícího státu Izrael. Přitom velkou částí prostoru známého jako Palestina je právě Izrael.

Zde je třeba opět připomenout, že v roce 1948 vyzval první izraelský premiér Ben Gurion obyvatele Palestiny k životu ve společném státě. Odpovědí byl vojenský útok okolních arabských zemí a teroristické útoky arabských Palestinců. Následoval více či méně dobrovolný odchod mnoha Arabů z Izraele a mnoha Izraelců z arabských zemí. O těch druhých evropská média „taktně“ mlčí.

Přesto na území státu Izrael žije početná arabská menšina, která ekonomicky prosperuje a stává se stejně jako Izraelci obětí útoků z takzvaných palestinských území. A právě z těchto území, která jsou ovládaná extremistickými či teroristickými organizacemi Hizballáh a Hamás, chce udělat EU stát. Hlavní bojovnicí za islamistické zájmy je nejvyšší eurodiplomatka Federica Mogheriniová, která chce navíc poskytnout 450 miliónů eur do pásma Gazy. Místy se zdá, že europotentáti sami nevědí, co chtějí. Jedny islamisty bombardují a druhým cpou peníze.

Snaha EU prosazovat se ve světě jako jednotná velmoc mívá bohužel tragické, možno říci trapné následky. K těm se ovšem následně nikdo nehlásí. Důvodem jsou mnohdy podivné ideologické postoje, které by občan hledal spíše někde v historii. Ilustrativní ukázkou je islámské Kosovo, o němž média mlčí bez pohledu na tamní tristní realitu placenou z daní občanů EU.

Představu jednostranného uznání neexistujícího státu lze přirovnat k neslavné dohodě, kde reprezentanti evropských velmocí rozhodli o osudu Československa. Prostě z něj odtrhli část historického území s cílem vyřešit spor ve prospěch vlastního klidu a bezpečí. Otázkou samozřejmě zůstává, zda bylo vhodné v roce 1918 včleňovat do nového státu území obydlená převahou cizího etnika, ale čeští Němci v podstatě nebyli národnostně utiskováni s výjimkou neuznání němčiny jako druhého oficiálního státního jazyka. Výsledky britské, francouzské, německé a italské iniciativy z roku 1938 jsou známé. Následovalo vyhánění olupování a zavírání především Čechů a Izraelců a rovněž německých demokratů. Někteří byli zabiti na místě, jiní v koncentračních táborech.

Nedávno jsme byli svědky značně nevyrovnaného a nespravedlivého přístupu EU k teroristické ofenzívě vedené z pásma Gazy proti civilním obyvatelům v Izraeli. Klidně bychom ho mohli označit za mnichovanský. Rozdíl je v tom, že mnichovani řešili problém celoevropské bezpečnosti na úkor jednoho státu. V případě Palestiny se jedná o řešení ve prospěch jednoho státu na úkor bezpečnosti jak Izraele, tak celé Evropy. Ilustrativní ukázkou je výsledek nedávného evropského tažení proti Libyi, které nepomohlo nikomu, nejméně evropské bezpečnosti.

Je skutečně otázka, zda se v případě Palestiny jedná o skrytý antisemitismus, nebo petrodolarovou korupční diplomacii morálně čistých europolitiků.

To vše se děje v situaci, kdy agresivní islamistické hnutí ISIL (IS, ISIS...) obsadilo rozsáhlý prostor v Iráku a Sýrii a tam nepokrytě předvádí realitu současného islámu. Situace není o mnoho lepší ani v Afghánistánu a některých afrických zemích.

Dopady válek v Libyi, Sýrii a současné s ISIL na Evropu jsou evidentní. Jedná se o nezvladatelný nápor muslimů na evropské hranice. Šířící se islamizace vytvoří postupně stejnou bezpečnostní situaci jako na předměstích Paříže.

Islám se v posledních dekádách dostal do hluboké krize, kdy chování mnohých muslimů zcela odporuje řadě súr koránu. Na jedné straně řeči o mírumilovnosti, na druhé podřezávání krků, prodávání cizích žen a boj islamistických dobrovolnických „Evropanů“ proti evropským vojákům. A v muslimské komunitě to téměř nikomu nevadí. Pokud ano, tak je rázně umlčen.

Jistý islámský teolog řekl v kuvajtské televizi, že korán nenařizuje ženám zahalovat obličej, a do rána mu shořelo auto před domem.

V podstatě lze konstatovat, že reálný islám se v současnosti změnil z náboženského vyznání v extrémní politické hnutí zaměřené více či méně otevřeně proti všem nemuslimům, především Izraelcům a křesťanům. Situace je evidentní především v Evropě. Čím více muslimů v daném regionu, tím vyšší agresivita a nestoudnější požadavky. Nadšené přijetí 90 000 emigrantů ze Sýrie do Německa vytvoří možnost změny Berlína do podoby Paříže. To vše doplňují evropská petrodolarová média vydatně zkreslenými informacemi. Trapné je, že reprezentanti EU nechtějí realitu za žádnou cenu vidět, natož akceptovat. Přitom jednostranně proislámskou multikulturní realitu pociťují i v Bruselu a Paříž je nedaleko.

Lze si lehce představit, jak by vypadala situace v takzvané Palestině, kde by po zrušení státu Izrael vládla muslimská většina izraelské menšině. Pravděpodobně jako na územích ovládaných v současnosti ISIL. Možná i leckterý zapálený nacista by koukal, co lze zvládnout i bez plynových komor. Izrael má naštěstí dva silné garanty svojí existence. Jsou to USA a, co je méně známé, rovněž Rusko. Lze tedy předpokládat, že evropské poblouznění zůstane na úrovni chimér. Bohužel finance, které chce z kapes daňových poplatníků stále chudší Evropy věnovat Mogheriniová  do Gazy, budou jako vždy především rozkradeny ve prospěch teroristických organizací a poslouží na další výrobu raket, nákup zbraní a kopání tunelů dětmi.

Při jedné ze svých návštěv v Izraeli jsem slyšel názor izraelského generála, který řekl: „Vy si můžete hrát na multikulturalismus, ale my bojujeme o život.“ A tato slova bych vzkázal všem europolitikům, kteří chtějí vytvářet další islamistický stát vedený Hizbaláhem a Hamásem a tak udělat zásadní krok ke zničení Izraele a zhoršení bezpečnosti v Evropě.