Češi by za více peněz klidně změnili práci

„Odteď za tři roky budu pracovat stále u současného zaměstnavatele,“ myslí si osm z deseti Čechů. Přesto připouštějí, že za určitých podmínek by se možná nechali zviklat. A co by je přimělo ke změně? Hlavně zlepšení stávající finanční situace!

Pro vyšší plat by neváhalo vyměnit práci 75 % zaměstnaných, více než polovina by přešla jinam, pokud by tím získala nové kariérní příležitosti. Možnost uplatnit se v oboru, který studovali, by pobídla ke změně zaměstnavatele 48 % všech dotazovaných. Nutno ale dodat, že v tomto směru Češi nemají velký důvod k nespokojenosti. Většina se již ve vystudovaném nebo příbuzném oboru realizuje, a kdyby se měli znovu rozhodnout, svou volbu vzdělávací instituce by určitě neměnili.

„V posledních dvou letech nebyla situace na trhu práce k finančnímu polepšení si příliš příznivá. Firmy přestaly – až na výjimky – odborníky přeplácet a spíše se snažily si dobré lidi vychovat ze stávajících nebo juniorních zaměstnanců. V oborech jako telekomunikace, finance a bankovnictví, ale i energetika nebo stavebnictví se navíc v důsledku vlny restrukturalizací ocitla na trhu řada volných kandidátů s praxí,“ říká Hana Púllová, generální ředitelka společnosti Randstad.

Co dalšího by mohlo vést k odchodu zaměstnanců ze zatím teplého místečka u současného šéfa? Soudě podle odpovědí, je to v patnácti procentech případů vývoj nových technologií, díky kterému nynější pracovní pozice dotázaných úplně zanikne.

Většina Čechů má ale k technickému pokroku pozitivní přístup a naopak v něm vidí nové příležitosti. Čtyřiašedesát procent dotazovaných v průzkumu uvedlo, že technologie mají zásadní dopad na jejich práci. Více než dvě třetiny lidí ale tento rostoucí vliv nepovažují za hrozbu a vidí v něm naopak svou šanci do budoucna.

U českých pracovníků není příliš běžné, aby sami od sebe radikálně změnili svůj kariérní kurz. V tomto směru jsme spíše konzervativní a raději se držíme zaběhaných jistot. Svou roli v tom jistě hraje nejen pohodlí, ale i obavy z reakce okolí. Kdo se totiž k takové změně dobrovolně odhodlá, musí obvykle čelit nedůvěřivým dotazům budoucího zaměstnavatele a často i tlaku ze strany svých blízkých.

To potvrzují i výsledky průzkumu. Přestože 4 z 10 dotazovaných zvolili svou kariéru víceméně náhodou, převládá přesvědčení, že první zaměstnání předurčuje celou budoucí kariéru. Téměř polovina zaměstnanců dokonce soudí, že v průběhu života nelze zvolenou pracovní kariéru jen tak měnit.

Neustálému doplňování znalostí a kvalifikace se ale dnes nevyhne prakticky nikdo. Trh práce se mění a s ním i možnosti a způsob uplatnění. Některé pozice zanikají, nové vznikají, a jen ten, kdo se vývoji dokáže přizpůsobit, získá lepší příležitost.

„Rozšíření kompetencí nebo změna zaměření v rámci oboru jsou přirozené a v dnešní dynamické době se jim dříve či později nevyhne nikdo. Naprostá změna oboru či profese je však něco jiného. Je možná v začátku kariéry, když se mladý člověk rozkoukává – po letech praxe už je to obtížnější. Dotyčný musí počítat s tím, že bude začínat od nuly, a je proto nutné si vše dobře promyslet a zajistit si dostatečnou finanční rezervu. Velmi často je nejrychlejší – ne-li jedinou možnou cestou – začít s vlastním podnikáním,“ dodává Hana Púllová.