Článek
Stačí stisknout tlačítko fotoaparátu a za pár minut máte obrázek na papíře – s tímhle tahákem dobyly polaroidy svět. „Nedávno jsme našli starou brožuru Polaroidu s jejich tehdejší nabídkou. Své speciální sady měli zubaři i policisté, fotil s nimi i Andy Warhol,“ popisují Michal Čáp a Tomáš Nosek zlaté časy instantního fotoaparátu z poloviny minulého století.
Jenže nástup digitální fotky učinil z polaroidu drahého a neohrabaného dinosaura. „Když se v roce 2008 zavírala továrna na fotografický materiál v nizozemském Enschede, konal se v ní večírek na rozloučenou. A právě tam se skupina lidí rozhodla, že továrnu odkoupí a znovu rozjede výrobu materiálu pro polaroidy,“ pokračuje dvojice ve vyprávění.
Staré polaroidy vykupují i od českých majitelů. Stroje musí být schopné pracovat s běžně dostupným materiálem.
Nemožný projekt
S koncem dinosaura se zkrátka nehodlali smířit, byť jeho záchrana vypadala jako marný boj. Jaké šance si bývalí zaměstnanci Polaroidu dávali, o tom svědčí název jejich nového podniku: Impossible Project (Nemožný projekt).
Vše navíc museli vymyslet zcela od základů, výroba materiálu podle starého stylu by totiž už nesnesla nároky na ekologii. Na vývoji se tak museli podílet polaroidoví nadšenci z celého světa – a cenné postřehy chodily i od dvou českých příznivců: „Mrzelo by nás, kdyby nám došel materiál a my bychom už na polaroidu nemohli nikdy nic vyfotit.“
I díky nim se dnes majitelé polaroidů nemusí takového scénáře bát. „Byli jsme vlastně součástí vývoje úplně nového filmu,“ shodují se oba.
Tomáš Nosek (vlevo) a Michal Čáp v prodejně na pražském Žižkově
Kubánci se nestačili divit
„Na polaroidech se mi líbí, že musím nad každou fotkou přemýšlet,“ vysvětluje Tomáš Nosek. Neláká ho pořídit tisíc záběrů za den. To radši vezme na cesty polaroid, byť s ním občas zaskočí i letištní kontrolu. „Některé polaroidy mají vzhledově ke klasickým foťákům daleko,“ popisuje Nosek. A co teprve když se rozhodnete zabalit polaroidů několik, každý na jinou velikost fotky…
„V Havaně se na mě koukali hodně nedůvěřivě, když jsem přiletěl se třemi aparáty a taškou fotografického materiálu,“ vypráví zase Michal Čáp. Spíše než jako milovník retra vypadal jako zahraniční špión. „Ale Kubánci v ulicích už byli z polaroidu nadšení, hned po mně chtěli, abych si s nimi pořizoval fotky a rozdával je.“ Příliš snímků prý nedaroval, výrobní náklady na jednu fotku jsou 30 až 60 korun.
Typickou čtvercovou fotku s nedokonalou barevností dnes kopírují i filtry v mobilních telefonech.
Na svatbu ideální
Lásku k polaroidům šíří čeští nadšenci už sedmým rokem – přednášejí, vystavují, pořádají pracovní semináře. Seznamku s polaroidem už má za sebou dokonce i jedna základní škola. „Tam byli úplně nadšení, jen jsme je museli naučit práci s foťákem, který nemá žádný displej,“ popisují Michal Čáp a Tomáš Nosek s úsměvem.
Fotoaparáty svého mládí díky nim znovu objevují i starší ročníky. „Často k nám chodí lidé, kteří s polaroidem kdysi fotili, a dnes se jim po tom stýská,“ popisují provozovatelé obchodu a půjčovny na pražském Žižkově.
Snímky nejsou dokonale ostré, takže všichni lidé vypadají na fotkách hezky.
Aparát si u nich můžete půjčit zadarmo, jediným nákladem je cena za nafocený materiál. „Už teď si u nás lidé rezervují polaroidy na červen a červenec,“ překvapují mladíci. Proč si někdo zamlouvá fotoaparát s půlročním předstihem? „To mají termín na svatbu. Než skončí svatební hostina, máte hotové album i se vzkazy a přáními na fotkách,“ přibližují stále častější scénář.
„Snímky mají zvláštní kouzlo. Nejsou dokonale ostré, takže všichni lidé vypadají na fotkách hezky,“ dodávají. Další z řady výhod, které má fotografování v retro stylu.