Článek
Dnešní stav je takový, že pokud někdo převádí svůj spoluvlastnický podíl na domě, pozemku či jiné nemovitosti a nejde o převod osobě blízké, musí svůj podíl nejprve nabídnout ostatním spoluvlastníkům.
Ti mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu, nebo se dohodnout jinak. Teprve když spoluvlastníci ani žádný z nich o podíl neprojeví zájem, lze prodat tento podíl cizí osobě. A to za cenu, která byla nabídnuta spoluvlastníkům.
Stávající spoluvlastníci: předkupní právo ještě rok
Nový občanský zákoník povinné předkupní právo vznikající ze zákona téměř ruší. Předkupní právo se uplatní jen v případě, kdy spoluvlastnictví vznikne na základě nějaké právní skutečnosti, což bude v praxi zejména dědictví či rozhodnutí soudu.
Výjimkou bude spoluvlastnictví vzniklé dědictvím či rozhodnutím soudu – zde bude předkupní právo jen šest měsíců.
I tak však bude platnost předkupního práva časově omezena jen na šest měsíců. Výrazněji se předkupní právo uplatní jen ve specifických případech – u zemědělských farem a u rodinných obchodních závodů.
I při spoluvlastnictví vzniklém na základě dědění či rozhodnutí soudu se předkupní právo nebude týkat převodu podílu na jiného spoluvlastníka nebo na manžela, sourozence a příbuzné v řadě přímé.
Výše uvedené se v plné míře týká spoluvlastnictví vzniklého po 1. lednu 2014. Pokud jde o zákonné předkupní právo stávajících spoluvlastníků, tak to bude trvat ještě jeden rok od účinnosti nového občanského zákoníku a poté zanikne. To nebude platit jen v případě spoluvlastnictví k zemědělskému nebo rodinnému závodu.
Zrušení spoluvlastnictví
Spoluvlastnictví nemovitosti je velmi ošidná záležitost, takže o podíl nemusejí projevit zájem ani spoluvlastníci, ani cizí kupec. Vztahy mezi spoluvlastníky přitom někdy bývají na ostří nože, zejména ohledně nákladů spojených s údržbou nemovitosti. Lze se ze spoluvlastnictví vyvázat jiným způsobem?
Stávající i nový občanský zákoník vycházejí ze zásady, že nikoho nelze nutit, aby setrvával ve spoluvlastnictví.
Spoluvlastníci se především mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání. Pokud se to nepodaří, může o zrušení spoluvlastnictví požádat kterýkoli spoluvlastník soud.
Soud má několik možností
Soud preferuje rozdělení věci, což ale u nemovitosti zpravidla nebývá dobře možné. V takovém případě soud přikáže věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li nemovitost žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.
Soud podle současného zákoníku nezruší spoluvlastnictví jen z důvodů zvláštního zřetele hodných, což mohou být například vysoký věk některého spoluvlastníka, jeho vážný zdravotní stav či skutečnost, že v nemovitosti prožil značnou část svého života.