Finančně jsme skoro na dně, tvrdí šéfka Exekutorské komory

Exekutoři ale samozřejmě žádní chudáci nejsou. Stačí k tomu jednoduché počty. U exekucí se na dlužníka sesype celá škála poplatků, procentuálních podílů z hodnoty věci a paušálů, na které mají exekutoři nárok. A úspěšných exekucí na hrstku ani ne sto padesáti exekutorů je více než dost. Jen loni se jim podařilo realizovat přes 700 tisíc exekucí.

„V šedesáti, sedmdesáti procentech případů exekutor pracuje zadarmo. Průměrná úspěšnost exekucí se pohybuje mezi třiceti až čtyřiceti procenty. S ní souvisí i odměňování. Odměnu a vynaložené výdaje exekutorovi hradí povinný (dlužník). Je nasnadě, že pokud exekutor dluh nevymůže, žádný nárok na odměnu nemá,“ prohlásila Tvrdková na kongresu právníků, jehož doslovný přepis přinesl časopis Soudce.

Zde šéfka komory exekutorů opakovaně vyjadřuje obavy až z kolapsu exekucí, či vyslovuje náznaky, že je kvůli tomu ohrožena nezávislost exekutorů.

Úspěšnost exekutorů v porovnání s úspěšností soudních výkonů je podle ní sice desetinásobně vyšší, ale i u exekutorů v posledních letech klesá v důsledku nárůstu případů, kdy na jednoho dlužníka připadá třeba i šedesát a více exekucí, zdůraznila Tvrdková.

Exekuční řád exekutorovi garantuje, že v případě neúspěšnosti exekuce hradí vynaložené, hotové výdaje exekutora věřitel. Nicméně Ústavní soud ve svých nálezech opakovaně uvedl, že tuto povinnost má věřitel pouze v případech, že zastavení exekuce sám procesně zavinil. Podle ústavních soudců totiž neúspěch exekuce nelze vždy přenášet pouze na věřitele.

Soudní exekutoři za deset let své existence už provedli přes tři a půl miliónu exekucí, přičemž v Centrální evidenci exekucí je podle Tvrdkové evidováno 1,6 miliónu pravomocně neskončených exekučních řízení. „Mně to připadá hodně,“ potvrdila sama Tvrdková.

Na tento poměrně velký koláč přitom není mnoho „strávníků“, neboť v Česku působí jen 144 soukromých soudních exekutorů. Některé exekutorské úřady se skládají jen z exekutora a pár asistentů, jiné jsou továrnou na lokalizaci, zastižení a zinkasování tisíců dlužníků. Například úřad v Přerově zaměstnává na sto padesát lidí včetně vykonavatelů, a loni realizoval přes 55 tisíc exekucí.

„Pokud nechceme dopustit finanční kolaps exekutorů, a doufám, že zatím ještě nehrozí, jsme nuceni hledat jiná řešení,“ uvedla dále Tvrdková.

Záchranu "ohroženého stavu", jak říká, vidí v ještě větší automatizaci exekučního procesu ve stylu: čím rychleji, tím levněji. Na případné posuzování individuální situace dlužníka není většinou čas, protože věřitelé podle ní tlačí na to, aby se proces maximálně zefektivnil.

„Co exekuce, to vygenerovaný jeden dotaz, k tomu se přilepí v softwaru soudní usnesení a to se datovou schránkou nebo prostřednictvím přenosu datových zpráv odešle do dispozice toho subjektu, který je povinen to rozbalit, přiřadit, spárovat, odpovědět. Banky jsou z toho totálně zahlcené. A to nemluvím třeba o České správě sociálního zabezpečení,“ dodala Tvrdková.

Prezidentka si hodně slibuje od novely exekučního i občanského soudního řádu. „Iniciátorem těchto novel není Exekutorská komora, ale ministerstvo spravedlnosti, které se snaží soudy zbavit nadbytečné agendy. V této souvislosti se hovoří i o zrušení dvoukolejnosti výkonu rozhodnutí. A dokonce i o zrušení nařizování exekucí soudem, kdy by většinu rozhodnutí měli provádět výlučně exekutoři. A dokonce bez soudního pověření, pouze na základě návrhu a elektronické registrace v rejstříku exekucí,“ tvrdila právníkům Tvrdková.