Článek
Ministerstvo spravedlnosti, pod které chod justice spadá, návrh zdůvodňuje snahou odlehčit agendě soudů od nesporných věcí. Pospíšil si od toho slibuje, že se tak soudy budou moci více zaměřit na komplikované případy.
Soudy si možná ulehčí, ale mnoha lidem to bez jejich zavinění může značně zkomplikovat život. Budou se totiž muset před neoprávněnými exekucemi bránit vylučovacími žalobami u soudů, a tam jdou často jejich náklady na soudní řízení nakonec za postiženými občany, a to i když při vyhrají.
Záměr, aby většina exekucí už nešla přes soudy, proto vyvolal značně pobouřené negativní reakce veřejnosti poté, co o něm informovala již před časem na odborném kongresu Právní prostor 2011 prezidentka Exekutorské komory Jana Tvrdková. Z dopisů a reakcí čtenářů vyplývá, že se obávají nastolení diktátorských metod pod hlavičkou exekutorských úřadů.
„Obavy ale nejsou na místě. Bude-li soudům odňata pravomoc rozhodovat o nařízení exekuce, neznamená to, že nebudou moci vstupovat do exekučního řízení,“ sdělila Právu mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Palečková.
„Zůstanou důležitým obranným mechanismem proti eventuální svévoli exekutora. Přesunutím agendy na stranu soukromého sektoru (exekutorů) se zvýší kvalita exekučního řízení. Soudy přestanou být zavaleny množstvím administrativy spojené s vyřizováním de facto nesporných věcí a budou se moci lépe koncentrovat na spory a dohled nad průběhem exekucí,“ zdůraznila Palečková.
U rozhodčích nálezů, notářských a exekutorských zápisů a zahraničních exekučních titulů bude muset oprávněný (věřitel) žádat soud i nadále o potvrzení, že je takový titul vykonatelný v ČR. Bez takového potvrzení nebude moci exekutor exekuci vést.
Nejčastější spory: když dlužník bydlí u známého
Nejčastější spory v exekucích jsou, když dlužník bydlí u známého nebo příbuzného a exekutor sebere věci, které patří tzv. třetí osobě.
„Některé případy neoprávněných exekucí řešil už i Nejvyšší soud ČR, ve kterých dovodil trestní odpovědnost daného exekutora pro trestný čin porušování domovní svobody.
V jednom z případů šlo o mobiliární exekuci, kdy byly neoprávněně zabaveny televizor a DVD přehrávač. Věci byly zabaveny v částech domu, které dlužník neobýval a exekutorovi byly navíc předloženy doklady potvrzující, že věci dlužníkovi nepatří, ale jsou příbuzného,“ řekla Právu Petra Gříbková z Evropského právního informačního systému Codexis.
Nejvyšší soud doslova konstatoval, že „vykonavatel exekutorského úřadu se nemůže ve svém postavení zbavit odpovědnosti za případné porušení práva na svobodu obydlí třetích osob tvrzením o neplatnosti právního úkonu mezi dlužníkem a další osobou, byť z úkonu dlužníka může být patrná snaha zúžit prostor (předměty) exekuce.“
„Takové případy se stávají a jsou nepříjemné. Jedná se však o promile z celkového počtu případů. Na druhou stranu soudy často důsledně nezhodnotí průběh exekuce, kdy exekutor našel obsílky a evidentní důkazy, že tam dlužník bydlí, ale jenom proto, že rodinní příslušníci mají k majetku na sebe psané doklady, vyloučí soud zabavené věci z exekuce (nebo příbuzní ukáží notářsky sepsané seznamy věcí s tím, že jsou jejich a ne dlužníka pozn. red.),“ oponuje prezidentka Exekutorské komory Jana Tvrdková. Věřitelé jsou podle ní zoufalí z toho, že vidí, že dlužník disponuje majetkem, ale exekutoři mu ho nemohou vzít, protože je napsaný na známé či příbuzné.