Článek
Normy, kvůli nimž v EU nyní například musela skončit výroba a distribuce klasických žárovek, vlády zakládaly na cíli snížit spotřebu energie v zájmu omezení emisí skleníkových plynů. Ekonomové ale na základě údajů samotných úřadů konstatovali, že vliv norem na emise bude nepatrný a hlavním odůvodněním jsou údajné přínosy pro spotřebitele v podobě úspor.
Výsledný efekt ale nemusí přijít, protože náklady, jak toho dosáhnout, jsou obrovské. Lidé se přitom podle studie sami chovají racionálně a dokážou se k úspornějším výrobkům rozhodnout bez toho, aby je někdo přesvědčoval či nutil.
Podle studie politici podceňují spotřebitele. Mají za to, že lidé nejsou s to vyhodnotit si případné úspory dražších produktů, které nabízejí nižší spotřebu a tím i budoucí provozní úspory. Na spotřebitele je tak nahlíženo jako na někoho, kdo takovéto ekonomické myšlení nemá, a je proto nezbytné, donutit jej k nákupu úsporných žárovek.
Iracionální zákazník je však podle ekonomů pouze představou regulátorů a skuteční spotřebitelé se chovají zcela jinak.
Náklady vysoké, deklarované přínosy minimální
Podobně zkoumali oba ekonomové i odůvodnění nových norem pro sušičky, klimatizaci a spotřebu pohonných hmot u automobilů a došli opět k závěru, že náklady na zavedení úsporných spotřebičů převažují nad přínosy pro životní prostředí. Týká se to ale jen americké ekonomiky.
Regulace, která zdůvodňuje omezení možnosti volby spotřebitelů jejich vlastním prospěchem, je od základů chybná, protože hodnotu zboží neurčuje ve svobodném tržním systému vláda, ale soukromé preference jednotlivců. Takto zdůvodňovaná omezení výběru vedou podle ekonomů naopak ke zvýšení nákladů a k celospolečenským škodám.