Článek
Proslulý podnikatel Tomáš Baťa neměl v předválečném Československu velké plány jen s obuví. Začal prosazovat a budovat i dálniční propojení země od Chebu až po Velký Bočkov na Podkarpatské Rusi.
„Silniční magistrála vytvoří z Československé republiky jednotný hospodářský celek a zkrátí vzdálenost z Chebu do Jasiny z 25 na 11 hodin,“ uvedl Baťa ve své knize Budujme stát pro 40 000 000 lidí.
Projekt pohřbila druhá světová válka
Jeho projekt koncem třicátých let podpořila i vláda, výstavba dálnice začala na jaře 1939. Nakonec však celý projekt, úměrně s přibývajícími porážkami německého wehrmachtu, nadobro pohřbila druhá světová válka.
Dodnes jsou ale patrné první kroky tehdejší realizace, která po Mnichovu měla mít českou startovní čáru v Terezíně. Hlavně na úsecích Praha–Humpolec, na Zlínsku a v moravském pohoří Chřiby.
Na rozdíl od projektu z Prahy do Humpolce, který, i když minimálně, se přece jen později při stavbě úseku D 1 prosadil, dvacetikilometrová trasa přes Chřiby byla zcela odepsána.
Dodnes tam mohou turisté například u Zástřizel obdivovat podchod pod nedostavěnou dálnicí pro lesní dělníky či několik dalších mostních konstrukcí a propustí, stejně jako v Ludkovicích na Zlínsku betonové mostní konstrukce nad hlavní silnicí na Luhačovice.
V pohoří Chřibů mohou dodnes lidé objevit podchody pro lesní dělníky vedené pod Baťovou dálnicí.
Osud všech těchto staveb je ale dnes, po sedmdesáti letech, zpečetěn, staly se pouze součástí krajiny. „Dnes jsou tyto původně dálniční prvky ve špatném technickém stavu a z hlediska dnešních technologií nevyužitelné. Nepočítáme ani s výstavbou silnic na dříve plánovaných trasách. Již vystavěné konstrukce ale nikomu nevadí, proto je necháváme v krajině jako připomínku naší minulosti,“ uvedl ředitel Ředitelství silnic Zlínského kraje Bronislav Malý.
I přesto mají silničáři na likvidaci například mostní konstrukce u Ludkovic vypracovaný rozpočet, který činí zhruba čtyři milióny korun.