Malotřídky jsou otloukánci, ale často předčí i velké školy

V letošním školním roce tvoří 1113 malotřídek 27 procent všech škol a vzdělávají 38 682 dětí ze 551 428 žáků prvního stupně.

Malotřídky vzdělávají jen žáky první až páté třídy, většinou jsou na venkově. Vzhledem k nízkému počtu dětí však nedostávají tolik financí na provoz jako velké školy. A rodiče se mnohdy obávají, že bez špičkového vybavení je v nich úroveň vzdělání nízká. Opak je pravdou, kromě dobrých výsledků si děti odnášejí do života i vzácné sociální dovednosti.

Výuka je totiž v menších kolektivech individuálnější, a to také proto, že se třídami prolínají žáci různého věku. Avšak žáci různé věkové skupiny spolupracují i mezi sebou.

V Základní škole obce Zbyslavice na Ostravsku mají 37 dětí na dvě třídy. Prvňáci a druháci chodí do jedné, v další jsou pak děti od třetí do páté třídy. Na hodiny matematiky a češtiny se dělí, 12 prvňáků se učí zvlášť, ostatní zaberou další dvě třídy.

„Když děláme projektové vyučování, tak ti malí dostanou za patrona páťáka, který se o ně stará a pomáhají si. Je tu rodinná atmosféra,“ popsala Právu ředitelka Iveta Buryanová.

Posiluje se tak individuální přístup. „Víte, jestli dítě vyjmenovaná slova umí, nebo ne, takže mu dokážeme lépe individuálně pomoci. V počtech 25 dětí už to tak moc nejde. Každý vnímá učivo jinak a potřebuje jiný přístup. Výuku individualizujeme vlastně neustále,“ dodala.

Podle ní nemají ale jejich „absolventi“ potíže při přechodu na druhý stupeň do města. Ředitelé si prý pochvalují, že jsou děti uvyklé na spolupráci a zároveň jsou samostatné.

Malotřídkám se daří také mnohem lépe zapojovat do života školy rodiče. Organizují různé akce, finančně je podporují nebo roznášejí občerstvení. A nemalý je také jejich společensko-kulturní význam. Starostové často své školy zapojují do komunitních programů.

Jenže ředitel to nemá lehké. Jelikož nemá k ruce hospodáře ani trvalou účetní, je na veškeré tabulky a výkazy sám. Do toho bohatý mimoškolní program a 13 hodin výuky týdně.

Na nedostatek financí si však Buryanová nestěžuje. Škola má interaktivní tabule i tablety.

Ale spousta malotřídek se potácí na hraně existence. Dostávají peníze podle počtu žáků, avšak nejnižší možný počet je deset dětí na třídu.

Zřizovatel, tedy obec, také může požádat o výjimku, která by umožnila provoz i třídě o šesti dětech. Obec však musí dodat peníze, aby byly provoz a vzdělávání udržitelné. A tak mnohde malotřídky zanikly, jinde je drží nad vodou celá ves, někdy pomohli doplnit stavy také uprchlíci z měst se svými potomky.

A to malotřídky integrují 2026 postižených žáků, aniž by dosáhly na podpory, jako je třeba asistent. Výchovného poradce a metodika prevence kolikrát v jedné osobě kumuluje ředitel.

Přesto si vedou lépe než velké školy. Výsledky plošného testování 5. tříd České školní inspekce (ČŠI) ukázaly, že děti z malotřídek jsou úspěšnější.

Žáci malotřídek měli úspěšnost v průměru 75,9 procenta, žáci ostatních škol 70,8 procenta. V matematice malotřídky bodovaly na 59,3 procenta, ostatní na 53,6 procenta.

„Tím, jak jsou vytvářeny třídy, tak učitelé pracují s výrazně různorodou skupinou, která obsahuje různé věkové kategorie žáků s různými vzdělávacími potřebami. Tady společné vzdělávání funguje v té nejpřirozenější podobě,“ řekl Právu šéf ČŠI Tomáš Zatloukal.

„Učitelé umějí používat individualizovaný přístup či skupinovou formu práce. To se pak odráží na výsledcích,“ dodal.

Podle něj by malotřídkám pomohlo, kdyby více využívaly institutu svazkových škol, v jehož rámci se mohou obce domluvit na spolupráci, propojit své školy pod jedním ředitelem a propojit infrastrukturu tak, aby se školy vzájemně doplňovaly. V Česku jsou ale zatím jen tři.

„Z hlediska organizačního a administrativního by to bylo zpravidla ku prospěchu. Ale v obcích jsou patrioti a školy pro ně mají svébytný význam. Pokud by ředitel seděl v jiné obci, tak by to mohlo působit tak, že se škole snížila její vážnost,“ dodal Zatloukal.