Článek
Tendence začleňovat děti se zdravotním postižením do běžných základních škol se přesto ale všude ve světě děje už léta, upozorňovali diskutující.
„Velká většina základních škol už děti s postižením integruje,“ uvedla Klára Laurenčíková ze společnosti ČOSIV. Uvedla statistiku, že v ČR je na 14 tisíc žáků s lehkým mentálním postižením, přičemž pět a půl tisíce se učí v běžných školách.
KOMENTÁŘ DNE: | |
---|---|
Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem |
„Pokud někdo říká, že zavedení inkluze bude pro školy fatální, je třeba zdůraznit, že by šlo o jednoho postiženého žáka na sto dětí. Na jednu školu se třemi stovkami žáků by tak mohly přijít tři postižené děti, ale není to nic, co by někdo legislativně nakazoval,“ řekla Laurenčíková.
Rozhodnutí bude na rodičích
Hlavní slovo, zdali dítě umístit do běžné, nebo praktické školy, by měli mít i nadále rodiče. Rovněž inkluze neznamená zrušení speciálních škol.
„Nejzásadnější změna, kterou přinese novela školského zákona, bude ta, že od září 2016 budou školy dostávat peníze na konkrétní podpůrná opatření nárokově,“ uvedla Laurenčíková. Už se tak podle ní nestane, že škola odmítne přijmout spádového žáka z toho důvodu, že si nemůže k němu dovolit asistenta, protože jí kraj nedá peníze.
Jiná cesta není
Přizvaní experti rovněž mluvili o tom, že inkluze ve školství je dána společenským vývojem. „Je to něco, co souvisí s vývojem ve společnosti, proto je kolem toho tolik předsudků a mýtů. Není to módní záležitost, ale něco, co se nedá zastavit, ať se nám to líbí, nebo ne,“ řekla Pavla Baxová z organizace Rytmus. „Žádná jiná cesta k lepší společnosti a kvalitnějšímu vzdělávacímu systému není,“ uvedla Jana Straková z Akademie věd ČR, která působí i na pedagogické fakultě.
„V demokratické společnosti je inkluzivní vzdělávání nezbytné,“ řekl poslanec ANO Jiří Zlatuška, předseda školského výboru Sněmovny. Politici, kteří proti inkluzi nyní bojují, chtějí z tématu podle něj pouze vytlouct velmi pochybný politický kapitál.
Proti inkluzi ve školství nedávno například vystoupil předseda ODS Petr Fiala, který byl ve vládě Petra Nečase ministrem školství.
Inkluze ve školství je dalším příkladem sociálního inženýrství této vlády. Nepomůže nikomu - dětem, učitelům, ani rodičům. #chaos
— Petr Fiala (@P_Fiala) 23. února 2016
Výrok Petra Fialy na Twitteru.
„Pan Fiala se ještě před rokem na sněmovním plénu chlubil, že zákon připravovala jeho pracovní skupina, když byl ministrem. Měl k zákonu pouze dvě věcné výhrady. Nikdo z dnešních bijců, kteří se dnes bojí, že to poškodí kvalitu škol, tehdy žádné argumenty neměl,“ řekl Zlatuška.
„Samozřejmě že přítomnost těchto dětí v běžných školách přinese organizační nároky. Ale máme-li to brát jako překážku, můžeme se klidně vrátit do časů před Marií Terezií. Když děti nechodily do školy vůbec, bylo všechno jednodušší,“ řekl Zlatuška. Proti inkluzi podle něj vystupuje lobby speciálních škol, které mají pocit ohrožení.
Odlišnost je realita
V diskusi vystoupila také Marie Gottfriedová, ředitelka základní školy v Trmicích, kam chodí i postižené děti.
„Třetina našich žáků jsou Romové, 70 jich potřebuje speciální vzdělávací potřeby, čtyřicet má individuální vzdělávací plán, dva žáci jsou mentálně postižení,“ řekla Gottfriedová.
„Dítě musí vyrůstat v prostředí, které odpovídá realitě života, a realita je odlišnost a pestrost. Děti se učí navzájem spolupracovat, komunikovat, přemýšlet, objektivně se hodnotit, poskytovat pomoc a naopak si o pomoc umět říci. To je ta příprava na život,“ uvedla Gottfriedová. Takové prostředí podle ní oproti všem mýtům zcela eliminuje hrozbu šikany a dalších sociálně patologických jevů.
„Základem kvality vzdělávání je všem dětem pomoci dosáhnout maxima. Škola se musí přizpůsobit všem žákům, kteří klepou na její dveře,“ řekla ředitelka.