Článek
Některé průzkumy preferencí hnutí ANO připisují už dvouciferná čísla. Stále platí vaše slova, že když se dostanete do parlamentu, zůstanete v opozičních lavicích?
Pokud budeme mít pozici, kdy budeme moci zásadně ovlivnit chod tohoto státu, tak chceme být při tom. Kdybychom si mohli sáhnout na nějaké ministerské křeslo, tak bych usiloval o resort financí. Problém naší země je totiž hlavně ekonomický – jde o vybírání daní, DPH, plýtvání, což je dané rozpočtem, o korupci.
Pokud tu pozici ale nebudeme mít, tak se nebudeme chovat jako malé partaje a rvát se o ministerstva, jako to bylo v případě Strany zelených. Pokud budeme v opozici, tak budeme skutečná opozice, ne jako ČSSD, která si na ni jen hrála.
Kam se vytratilo předsevzetí držet se od vlády co nejdál?
Jen hlupák nemění názory.
Takže s rostoucími preferencemi se mění i názory?
Ne, ne. Před rokem a půl jsem zakládal občanské sdružení s tím, že nechci být politik a nechci sedět ve Sněmovně, natož ve vládě. Ale začal jsem vnímat, jak stát funguje, kde se uplatňuje vliv. Proto jsem se stal lídrem hnutí ANO a vedu ho do voleb.
Uvědomil jsem si, že pokud mám věci změnit, tak musím být v parlamentu. Je to sice pro mě dost šílená představa, ale dospěl jsem k tomu, že to je jediná možnost.
A z tohoto hlediska je pozice ministra financí zásadní, protože může ovlivnit příjmy státního rozpočtu, ať už jde o výběr daní, zaměření na daňové podvody a výjimky, nebo kontrolu státních firem. Za hodinu, co tu sedíme, se země zadlužila o dalších 13 miliónů a v tomto trendu jsme na tom jedni z nejhorších v Evropě.
Dřív jste o sobě říkal, že rozhodně nejste politik. Už jste se tedy se svojí novou rolí smířil?
Nejsem politik, jsem obchodník. Politik v této zemi je totiž vnímán ještě hůř než uklízečka. Ta za sebou aspoň nechává čisté podlahy, zatímco politik za sebou nechává jen prázdné kecy a nenaplněné sliby. Ale já budu ve Sněmovně jiný a budu se ptát natvrdo.
A informace k tomu mám – ostatně na internetu jsem psal o setkání Václava Klause s Janou Bobošíkovou, Mirkem Topolánkem, Petrem Tluchořem a Ladislavem Jaklem nebo jak Martin Nejedlý (místopředseda zemanovců a Zemanův poradce) řídil poradu Michala Haška, Jeronýma Tejce a Jaroslava Tvrdíka.
V čem budete jiný? Třeba že chcete stát řídit jako firmu?
Většina lidí jde do politiky, aby pracovali pro sebe. Nejsem zoufalec, který se potřebuje dostat do Sněmovny, aby se uživil. Neklepu se na auto jako Miroslava Němcová, v němž se občas provezl její syn, nebo na náhrady jako Bohuslav Sobotka. Všechny své příjmy z titulu poslance, pokud se do parlamentu dostanu, věnuji Nadaci Terezy Maxové. A řidiče a případně ochranku budu mít vlastní.
Po volbách se totiž v koalici rozdělí ministerstva a všichni si na nich začnou dělat kšeftíky. Nakupují se auta a počítače, najímají se poradci a právníci. U nás ve firmě to máme zcentralizováno, kupujeme společně elektřinu, plyn, auta, pojištění, bankovní služby.
A stejně tak, na rozdíl od těch ostatních politiků, nabízím lidem, že budu pracovat pro ně. To je to, co myslím, když říkám, že budu řídit stát jako firmu. Stát by se měl řídit ve prospěch občanů, stejně jako firma se řídí ve prospěch firmy. Jinak řečeno, stát má být řízen selským rozumem ve prospěch toho státu.
Dvacet let jsem dělal pro Agrofert a pro sebe a teď říkám: „Když mě, lidi, zvolíte, budu pracovat pro vás, nebudu lhát a nebudu krást.“ Zní to jednoduše, ale většina našich listopadových politiků tyto základní věci nezvládla.
Před měsícem představitelé ANO říkali, že by s komunisty ani se soc. dem. ve Sněmovně spolupracovat nechtěli. Změnili jste už názor, s kým byste třeba šli do koalice, anebo koho byste podporovali?
S komunisty určitě spolupracovat nechceme. Ale je pravda, že se koalice dělají až po volbách a podle mě je předčasné se o nich bavit. Máme některé své priority, mezi které patří i to, že nechceme měnit daně. Takže pokud je chce ČSSD navyšovat a pokud by na tom trvala, tak bychom s nimi nešli.
Moc se neví, jaký má vaše hnutí vztah k Evropské unii nebo zavedení eura. Jak se díváte na naše členství?
Negativa Bruselu jsou velká. Vznikají tam šílené byrokratické nesmysly. A naši europoslanci tam rádi sedí, protože mají velké příjmy a můžou tam zaměstnávat i své rodiny, jako v minulosti třeba paní Bobošíková, které dělal asistenta manžel, a celá její rodina si za tu dobu přišla na 17 miliónů.
Nechceme, aby se o daních či rozpočtu rozhodovalo v Bruselu, chceme mít samostatný, svrchovaný stát. Ale na druhou stranu by si lidé měli uvědomit důsledky toho, kdybychom z EU vystoupili.
Do Unie směřuje celkem 85 procent našeho vývozu a z evropských peněz jsme dostali 82 miliard. Jsme součástí Evropy, vždyť za první republiky jsme byli její elitou. Dnes máme v EU úplně šílený obraz, posíláme tam lidi, kteří dělají ostudu a neumějí se chovat.
Náš úkol je se v EU prosadit, tedy že tam pošleme svoje nejlepší lidi, a ne introvertního Vladimíra Špidlu, kterého vlastní stát nezajímá, a že budeme mít jednu zahraniční politiku a ne tři, jako tomu bylo za Nečasovy vlády. A pro export a import by bylo nakonec dobré mít euro, ale bez toho, abychom ručili za jiné země.
Související témata
Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Právo
