Článek
Dodnes se jeho matce paní Alžbětě zvedá tlak při vzpomínce na sadu tabulkových otázek, jimiž se zjišťuje míra handicapu, jak určuje nový systém hodnocení postižení.
Kontrola Markova stavu začala nevinně. „Marek jí říkal, že si jídlo nachystá ‚bez problémů v mikrovlnce‘. Musela jsem se smát, protože mikrovlnka je vysoko a on si odtamtud talíř ani nepodá, navíc by měl problém odnést třeba polévku na stůl,“ popsala paní Alžběta.
Poté přišly otázky na hygienu. Paní Alžběta vysvětlila, že se ani sám nezvládne obsloužit toaletním papírem. Úřednice na to měla namítnout, že se ale snad sám osprchuje. „Ale to mu pak musím umýt šampón z hlavy, protože tam dělá blbiny a to IQ je prostě jinde. A ona řekla ‚ale zvládl by to‘, a další kolonka byla vyplněná,“ popsala matka.
Přeřazení do nižšího stupně je citelné
Výsledkem bylo, že Marek byl v lednu přeřazen ze třetího stupně postižení do prvního, přičemž nejvyšší, čtvrtý náleží lidem s nejtěžším postižením. Rodině se snížil příspěvek na péči z 9000 korun na 3000 korun měsíčně, chlapec přišel o průkaz postižených ZTP, díky němuž měl nárok na řadu výhod včetně 400 korun na benzín a na příspěvek na auto 200 tisíc na deset let.
Zrovna tou dobou by se rodině peníze hodily, protože Marek měl jet na měsíc do lázní a pojišťovna bezdůvodně odmítla matce proplatit pobyt, ačkoli předložila psychologický posudek, který dokladoval, že chlapec pobyt o samotě nezvládne. Pobyt by stál matku 500 až 600 korun denně. Vyměnit pojišťovnu už nestihli, a tak jel Marek sám.
Nebojte se odvolat
O dopadech sociální reformy už Právo nejednou informovalo. Ministerstvo na výtky reagovalo.
Navrhnout změny v zákoně sice momentálně nemůže, ale vyzvalo všechny handicapované, kterým byl snížen příspěvek na péči, ačkoli se jejich zdravotní stav nezlepšil, aby se proti rozhodnutí odvolali k ministerstvu, které ho může změnit. Navíc resort ustanovil zvláštní komisi, která má vymyslet, jak celý proces urychlit.
Příběh Marka je výjimečný v tom, že úřady s paní Alžbětou ještě manipulovaly. „Sociálka říkala, že i kdybych se odvolala, tak by stornovali všechno, i to, co nám zbylo, dokud by se nevyřešilo odvolání,“ řekla paní Alžběta.
„A že to trvá třeba i rok a ty peníze už nikdo nevrátí. Tak jsem si řekla, že dobré tři tisíce, ať mám alespoň na ten benzín, když ho pořád všude vozím,“ dodala paní Alžběta.
Podle mluvčí ministerstva Štěpánky Filipové ale není pravda, že by kdokoli mohl přijít o dávku kvůli odvolání.
„To je nesmysl. Během odvolání se opravdu dávka neodebírá. Vždy je postižené osobě vyplácena dávka, na kterou má nárok,“ ujistila. Jak postupovat při odvolání, je vždy napsáno v poučení k rozhodnutí o příspěvku na péči.
Žádný zvláštní formulář na odvolání není. Dokument by měl obsahovat datum, číslo jednací daného rozhodnutí, pak je třeba udat věc, tedy předmět žádosti o odvolání, a k tomu v bodech vypsat důvody. Žádost se pak podává na příslušné pobočce úřadu práce, a to v 15denní lhůtě od přijetí rozhodnutí.
Pokud někdo 15denní lhůtu nestihl, zákon nezakazuje podat si žádost o zvýšení příspěvku znovu a nastartovat proceduru od začátku. A ani tehdy neriskuje odebrání přiznané dávky.
Lze to hnát až k soudu
Jestliže se postižený odvolá proti prvnímu rozhodnutí, žádost putuje na ministerstvo, kde se věcí bude zabývat tříčlenná komise, jejíž součástí je i lékař specializovaný na tuto problematiku.
Pokud je i jejich verdikt neuspokojivý, pak lze požádat o přezkum řízení, který bude řešit rozkladová komise složená ze zástupců ministerstva a externích odborníků. Další instancí už je pak soud. A soudy už nejednou ve prospěch handicapovaných rozhodly.
Je otázkou, jak by si v odvolacím řízení vedl Marek, který neunese aktovku a se zhoršenou prostorovou orientací by zabloudil i po cestě do školy.