Souboj s řekou prohráli, protipovodňová hráz byla o 20 centimetrů nižší

Ještě v pondělí se do obce nedalo dostat osobním autem, jen náklaďákem nebo v gumovém obleku, a to navzdory usilovnému čerpání. Slunce se rozzářilo až dnes, po dvou týdnech šera a silných dešťů. Místní to proto brali blátem přes zarostlý park léta zruinovaného zámečku.

V pondělí zde zoufale chyběly kontejnery, přestože hasiči dělali, co mohli. Pomáhají vyhazovat nábytek, zaplavené potraviny. Pomáhá zde i jednotka Straže Požarné z Polska.

Je to paradox – hráz, která Hořín neochránila, teď brání hladkému odtoku povodňové vody. Čerpadla a změť hadic jsou hned vedle základního kamene připomínajícího rychle zašlou slávu, s jakou byla hráz dokončena.

„Základní kámen. Protipovodňová zeď a vodní nádrž v obci Hořín, 2008–2009“, hlásá cedulka. Nikdo ani nepomyslel, že za čtyři roky bude živlem překonána.

Místy na hrázní zdi zůstaly pytle plné písku, odraz marné snahy místních zabránit tomu, čemu žádný člověk už zabránit nemohl. Přetečení.

„Nepovolili tu hráz udělat vyšší. Návrhy na to byly, ale zamítli je. V domě se mi zvedla už i betonová podlaha. Vázne odvážení zničených věcí,“ řekl nezvykle klidným hlasem místní muž uprostřed kopřiv a křoví. S manželkou a dcerou se prodírali do obce rozblácenou úzkou cestičkou přes zanedbaný zámecký park.

„Nějak tady vázne odvoz zničených věcí, asi toho mají hodně i jinde. Snad až odčerpají vodu ze silnice, bude lépe. Jen kdyby už nepršelo,“ zastavil se v pondělní večer jen na pár vteřin muž v montérkách u ještě nedávno výstavního domku.

Pod nohama mu křupou vyhozené gramodesky, samé vzácné kousky klasiků, kteří dopadli stejně jako autíčka jeho malého chlapečka. Na mokré hromadě.

Na plotě o kus dál visí vodou odervaný bojler, vedle se hroutí přístavba domu. Hasiči hrnou pryč bahno. Lidé vynášejí tuny trosek. Obec se ještě v pondělí nořila do tmy, byla bez proudu.

V ulici se najednou rozsvítila pouliční světla, hned ale zhasla.

„Radši jsme to ještě vypnuli, i když tahle rozvodná skříň se zdá být už dobrá,“ říká elektrikář se silnými gumovými rukavicemi. „Dáváme si velký pozor, vždyť jednoho z našich to zabilo. A doma? Taky jsme byli vyplaveni do půl metru, ale musel jsem už do práce,“ svěřuje se.

V úterý od rána konečně nad Hořínem a celými středními Čechami září slunce. Do obce dopoledne dorazily kontejnery, silnici se zatím zprůjezdnit nepodařilo.

"Máme skvělý, funkční tým, v podstatě pět generálů, od hasičů přes policii, a výtečné lidi v záchranném systému. Jsou všude, kde je třeba. Často se jedná o zapadlé kouty, ale i tam jsou," řekl Právu starosta Mělníka Ctirard Mikeš u stále ještě neprůjezdné silnice ze Zelčína do Vrbna.

Jen deset minut před ním se zde s pomocí dobrovolných hasičů přebrodila zdravotnická hlídka z Brna spolu s policejní psycholožkou z Příbrami. Do Hořína teď míří i armádní velení.

V nedalekých Klech kroupy z neděle na pondělí lidem rozmlátily plastové nádoby, ve kterých měli před povodní zachráněné věci. Ty nakonec stejně promočil déšť. Tyto škody z krup už eviduje mělnická pobočka pojišťovny Generali.

Zatímco na většině území se již lidé vracejí do svých zničených domovů a uklízejí, v pondělí večer ani v úterý stále nešlo projet přes mělnický Zelčín, kde je asi pět domů, dále do Vrbna. Hasiči zde ale operují.

Přes silnici na Vrbno se přebrodil jen pásový transportér a odvážlivec v terénní Ladě Nivě.

Naopak místní, kteří vezli babičku se synem do Vrbna v běžném osobním voze, to se soumrakem museli v Zelčíně otočit. Volali na pomoc traktor, ale nedočkali se. A hasiči s tatrou nebo transportérem museli jinam.

„Babička to nese těžce, žije ve Vrbně padesát let a nebyla dál než v Mělníku, takže je někdy těžké ji udržet v klidu,“ říká snacha.

Jiná žena obhlíží škody v domě. „Je to tady jinak tak hezké, klidné místo, těžko půjdu jinam, nepůjdu do města, do paneláku,“ říká rozhodně, byť její domov semlela voda i v roce 2002.

O něco lépe jsou na tom lidé o pár kilometrů dál, v městečku Lužec nad Vltavou. Čerpá se, suší.

Hráz a kameny vykládané koryto jednoho z ramen řeky ve směru na Vraňany jsou však jak po přímém zásahu bombou. V jednom místě z hluboké díry tryská smradlavý odtok, v dalším úseku je hráz úplně přervaná; v délce zhruba 50 metrů zeje díra.