Článek
Z 3610 žadatelů zatím uspělo jen 154 lidí, a to ještě na řadu nepřišly očekávané složité případy typu bratří Mašínů nebo těch, kteří třeba byli v StB, ale změnili názor a šli proti režimu.
„Cílem zákona o protikomunistickém odboji je ocenit odboj, který představuje poměrně úzká skupina osob, které se podílely na svržení komunistického režimu,“ řekl Právu předseda etické komise a šéf legislativního odboru ministerstva vnitra Jiří Kaucký.
Jeho komise je odvolacím orgánem proti rozhodnutí ministerstva obrany o udělení nebo neudělení osvědčení účastníka protikomunistického odboje.
Posoudit lidské osudy, motivaci jednání, kterým lidé dávali najevo nespokojenost s totalitní mocí, není podle Kauckého snadné.
Některým lidem víc než o morální ocenění jde o výhody s ním spojené. „Jeden z nich dokonce otevřeně přiznal, že se odvolává proto, že s přiznáním statutu je spojena finanční částka 100 tisíc korun, výhody válečného veterána a dorovnání penze do výše průměrného důchodu,“ uvedl Kaucký.
Podle Zlatuše Kukánové, ředitelky Archívu bezpečnostních složek, který pomáhá ověřovat podklady k žádostem, se musí archív kvůli této lákavé částce „zabývat větším množstvím zjevně neoprávněných žádostí, které blokují vyřízení skutečných účastníků odboje“.
O statut odbojáře se přihlásil i člověk, který byl odsouzen za to, že tloukl svou bývalou manželku a nadával jí. „On to dnes vykládá tak, že to bylo za to, že přisluhovala komunistům,“ uvedl šéf komise.
Podle něho je vždy důležitá pohnutka činu, zda sledovala cíl zničit komunismus. Rozhodně to není ani příklad, že někdo způsobil újmu na zdraví předsedovi vesnické organizace KSČ, protože mu chodil za ženou.
Františkovi z Rodáků ano, ale dětem už ne
Komplikované jsou zdánlivě jasné případy vystěhování tzv. kulaků a jejich rodin. Zákon říká, že jejich vystěhování z domu muselo být v příčinné souvislosti mezi bráněním nástupu a udržení komunistického režimu.
„To je příklad Františka z filmu Všichni dobří rodáci. Z mého pohledu je ten zákon psán pro Františka, nikoli pro ostatní, které také vystěhovali, ale nijak dál již proti režimu nebojovali,“ uvedl Kaucký.
Kdyby požádaly „Františkovy“ děti, které sice přišly o majetek, nedostaly se na dobré školy, ale bylo to pro činnost jejich otce, nikoliv jejich vlastní, měly by smůlu. „Může mi jich být líto, ale nepodaří-li se prokázat, že se podílely na činnosti otce, tak jim osvědčení vydat nelze,“ dodal.
Pokud děti požádají za otce a uspějí, pak dostanou plaketu prokazující, že tatínek se zasloužil o odboj proti komunismu, ale jiná výhoda pro ně s tím spojená nebude. Nárok má jen vdova.
Na osvědčení o účasti na odboji a odporu také nedosáhnou lidé, kteří přišli o zaměstnání či nemohli vystudovat proto, že odmítli podepsat spolupráci s StB, nebo třeba ti, kteří se nevrátili z dovolené v Jugoslávii.
Za smutné označil Kaucký příběhy lidí, které odbojové skupiny jen „přibraly do počtu“ a kteří byli zavření. Nepomohla jim obhajoba, že nic nedělali. „My jim dnes musíme říci, je nám líto, odseděli jste si to, ale ‚nic jste nedělali‘, tak nemáte nárok,“ poznamenal Kaucký.
Zapálil transparent, ale nikdo ho neviděl
Má člověk šanci prokázat, že skutečně vykonal něco protirežimního? Existuje příklad, kdy člověk o sobě tvrdí, že zapálil v roce 1978 transparent na Letné. Nikdo ho neviděl, nechytili ho.
Při šetření se ukáže, že mohl mít pravdu – chystaly se oslavy VŘSR, Letná byla vyzdobena na přehlídku. V archívech StB by byl takový „politický útok“ jistě zaznamenán i s tím, že pachatel je neznámý. Obtížnější je dokázat, že to udělal skutečně ten člověk.
„Fakt je, že lidé mohou tvrdit cokoli. To ocenění je lákavé, lidé to zkoušejí. Ale aktivní činnost musí člověk prokázat. Musí zanechat stopu,“ tvrdí Kaucký. Proto spolupracuje jak ministerstvo obrany, které osvědčení vydává či jeho vydání zamítá, tak i etická komise s Ústavem pro studium totalitních režimů a příslušnými archívy.
A co lidé, kteří během svého života změnili zásadně názor? Jak se bude posuzovat, zda kladné jednání z hlediska zákona převažuje nad záporným? „Zatím jsme takový případ neřešili. Každý má právo na vývoj – a zákon o třetím odboji je v tomto směru benevolentnější než zákon o druhém odboji,“ uvedl Kaucký.
Mašíny asi řešit budeme
Nejde jen o politiky, ale např. i o příslušníky Pohraniční stráže, kteří mohli pomoci při překročení hranic, nebo o příslušníky StB, kteří mohli varovat odbojovou skupinu, že je mezi nimi provokatér nebo že se chystá zatýkání.
Kaucký připouští, že dostanou-li jednou osvědčení členové skupiny bratrů Mašínů, pak se jejich případem bude zabývat i komise, protože někdo zřejmě udělení zpochybní.
„Je velmi pravděpodobné, že odbojovou skupinu bratrů Mašínů projednávat budeme. Podle toho, co jsem se dozvěděl z tisku a přečetl jsem i knihu Oty Rambouska, tak nějakou představu o té skupině mám, ale konkrétně se k tomu vyjádřit nemohu,“ vyhnul se Kaucký dopředu vyslovování nějakých soudů.
Obecně ale připustil, že se mohou stát případy, kdy někdo ocenění dostane a jiný to zpochybní. Přinese fotografii dotyčného v uniformě Lidových milicí nebo důkazy, že ten člověk se dopustil činu, kvůli kterému by na ocenění neměl mít nárok.
„Jestliže se někdo dopustil v rámci odboje nějakého zavrženíhodného jednání, choval se brutálně v rozporu s obecnými principy odboje, protože to, že v rámci odboje někoho zabiju, se stává, pak se bude posuzovat to, zda se tomu šlo vyhnout. Důležitá je pohnutka,“ dodal Kaucký.