Restituční soupis existuje, je ale tajný

Jenže podle informací Práva v archívech vlády a ministerstva kultury leží soupis majetku, který si církve už dvacet let nárokují. Má dokonce jednací číslo 1092/97. Tehdejší lidovecký ministr kultury Jaromír Talíř ho vládě předložil v prosinci 1997.

Opozice volá právě po tzv. výčtovém zákonu, který by vrátil církvím konkrétně vymezené položky, a Talířův seznam se mohl stát základem tohoto zákona. Vládní koalice a církevní činitelé to však odmítli. Dohodli restituční zákon, podle kterého církve budou po státu vyžadovat vydání státního majetku, na který si ukáží, doloží u něj nabytí a to, že o něj přišly v období 25. února 1948 – 1. ledna 1990.

Soupis z devadesátých let podle tehdejších slov kardinála Miroslava Vlka obsahoval 33 tisíce církevních položek. Jsou doplněny dopisy církevních hodnostářů, úředníků či výpisy z katastrů. A na seznam sedá prach. Tehdejší odhad majetku byl kolem 100 miliard korun. Nyní se má vydat majetek oceněný 75 miliardami plus finanční náhrada 59 miliard (s inflací až 96 miliard).

Loni před Vánocemi, kdy již byl hotov současný restituční zákon, odpověděl Vlk v ČT na otázku, proč tedy církev nepoloží na stůl kompletní soupis majetku, aby veřejnost měla přehled: „A na co by to veřejnost potřebovala? My jednáme s vládou, s parlamentem, to je kompetentní orgán a ten má k dispozici tyhlety věci."

První náměstek ministryně kultury František Mikeš (ODS) před třemi týdny v ČT reagoval na dotaz, proč není seznam, aby bylo vidět, o který majetek se vedou sváry: „Žádný seznam není. Seznam bude vznikat výdejem.“

„Ústavní soud rozhodl, že ten majetek církvi je dostatečně určen v zákonech a že seznam není pro účel zákona potřeba, není nutný a není ani relevantní skutečností,“ dodal Mikeš.

O tom, že vznikne soupis, který veřejnost dosud nezná, rozhodla ještě vláda Václava Klause v září 1996. Plánovala totiž bezúplatný převod majetku církvím.

Již o půl roku později kabinet dostal na stůl seznam roztříděný podle toho, zda je shoda na vydání konkrétního objektu či pozemku, nebo zda se dohoda rýsuje, případně kde není možné vydání a kde probíhají soudní spory.

Základem soupisu byly tehdejší požadavky církví a náboženských společností. Patřila ještě mezi ně i katedrála sv. Víta, kterou se až nedávno podařilo vyřešit dohodou.

Na seznamu byly domovy důchodců, areály nemocnic, ministerstev, výzkumných ústavů, knihoven, škol, ale i hájenky, pozemky, na kterých vede silnice, soukromé domy. Ministerští úředníci tehdy odvedli mravenčí práci.

Zapojili se i úředníci krajů, okresů, pozemkových úřadů i obcí. Uskutečnily se desítky schůzek úředníků a tehdejších vlastníků se zástupci církví, kteří hájili nároky na budovy a pozemky.

Nyní je to jednodušší. Na schůzi Sněmovny, která začne zítra, se bude rozhodovat o restitucích, které se týkají pouze státního majetku, nikoliv obecního, krajského či soukromého.

Co tedy obsahují zaprášené tlusté spisy ve vládních archívech? Vedle sporných případů, které řešil až soud, šlo o soupis položek, u nichž se tehdejší vlastníci shodli s představiteli církve.

Jindy církve žádaly majetek, který byl začátkem 90. let vydán v restituci soukromníkům, protože nikde nebyly nalezeny dokumenty, které by prokazovaly nárok církví. To byl třeba případ domu v Novém Strašecí, na který vzneslo podle záznamů nárok Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze- Břevnově, který zřejmě nikdy řádu nepatřil.

Na seznamu jsou i položky, kde církev ponechala majetek státu. Provinční představená Kongregace milosrdných sester sv. Vincence de Paul Jiřina Káňová např. napsala v září 1997 ministerstvu kultury dopis, jímž se vzdává nároků na majetek, který užíval svitavský Ústav sociální péče.

Opačný přístup projevil ředitel pražské Náboženské matice František Skřivánek v případě nároku na bývalý klášter Hradisko, ve kterém více než 200 let funguje vojenská nemocnice, s tím, že zachová dosavadní využití „s akceptací stávajícího uživatele jako nájemce“.

Do schvalování dalšího postupu v druhé polovině devadesátých let zasáhl tzv. sarajevský atentát, který smetl Klausovu vládu. Plán bezúplatného převodu majetku církvím nikdy nebyl dokončen.

Pokusil se o to později Talířův nástupce, soc. dem. ministr Zemanovy vlády Pavel Dostál. Ten řešil dilema, zda navrhnout výčtový zákon, nebo naturální restituce bez další finanční náhrady, nebo zaplacení zhruba 100 miliard na zajištění církví, pokud se vzdají všech majetkových nároků, či vytvoření církevního fondu, po kterém právě dnes volá ČSSD.

Narazil ale hned na začátku: „Nepovažujeme za užitečné rozbíhat práci, která nemá reálnou naději na dosažení cíle,“ řekl Dostálovi na adresu výčtového zákona olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Ten se stejně jako Vlk netajil tím, že pro církev je výhodnější finanční narovnání.