Článek
Tři a více knížek přečte za měsíc desetina děvčat, ale jen pět procent hochů. Dívky také téměř dvakrát častěji uváděly, že je čtení baví.
Problém s četbou se chlapcům může přitom vymstít u státních maturit, kdy se musí povinně prolouskat dvaceti díly ze seznamu povinné literatury. Jeden z otců budoucího maturanta Právu popsal, jak se jeho syn bude připravovat na státní zkoušku.
„Za čtyři roky na střední odborné škole nepřečetl jednu jedinou knížku. Právě jsem mu v DVD půjčovně půjčil prvních pět filmů, třeba Obraz Doriana Graye nebo Jméno růže, aby alespoň věděl, o čem ty knížky jsou,“ sdělil tatínek.
Vzápětí dodal: „Snažil jsem se sehnat i Babičku, ale tu neměli.“
Jenže třebaže se snaží, aby jeho synek z literatury nepropadl, pouhé sledování filmů, pro které byly knihy literární předlohou, nestačí. Potomek tak zřejmě sklidí u jarního druhého ročníku nových maturit jen trpké ovoce.
U maturity musí totiž žáci především text analyzovat, vychází se z obsahu. Školáci též musí být seznámeni s formou díla (například jak je členěno), identifikovat způsoby vypravování, znát postavy a umět je popsat. Film se často původní předlohou jen inspiruje.
„Samozřejmě film může u žáka podnítit potřebu si knihu přečíst, ale k maturitě opravdu nestačí. Jak chcete například vtěsnat rozsáhlý román Jméno růže s mnoha historickými odkazy do hodiny a půl, nadto filmového jazyka? Byť snímek, kde hraje Sean Connery, je jinak výborný. Bude ale pak takový student vědět, zdali je kniha vypravována v první osobě, nebo ve třetí?“ sdělil Právu středoškolský češtinář Aleš Melichar.
Počítač tolik nevadí
Přitom ve čtenářské gramotnosti, tedy schopnosti posoudit obsah textu, interpretovat jej a vyhledat v něm informace, české děti také v posledních letech propadly. Poukázala na to mezinárodní srovnání, kde se čeští školáci většinou vyslovili v tom smyslu, že je čtení nebaví.
Školy se proto snaží rozvíjet čtenářskou gramotnost novými způsoby. „Každý týden si studenti kupují noviny a v jedné ze dvou hodin českého jazyka je společně čteme a interpretujeme,“ uvedla učitelka češtiny Pavla Vítková z Hotelové školy Třebíč.
Není bez zajímavosti, že časté trávení času u počítače nemá podle průzkumu na schopnost číst žádný vliv. „Žáci, kteří čtou jiné texty než knihy, například časopisy, komiksy a podobně, mají lepší výsledky než ti, kteří nečtou vůbec,“ dodali zástupci Scia.
Na oblibě čtení se podepisuje i to, v jak velké obci se škola nachází. Ve školách obcí do pěti tisíc obyvatel bavilo číst 43 procent respondentů, zatímco ve městech nad 50 tisíc obyvatel čtení baví 54 procent dětí. Nejoblíbenější je četba u školáků z měst od pěti do 10 tisíc obyvatel, zde čte rádo 58 procent dětí.
„Nejvíc času na čtení si vyčleňují žáci gymnázií, tři čtvrtiny z nich čtou knihy aspoň jednou týdně,“ konstatoval Lukáš Djakoualno ze Scia. Naopak 59 procent dotázaných učňů uvedlo, že čte méně než jednou týdně.