Ministr Pospíšil plánuje prodat pankráckou věznici

Když jsem loni opouštěl tento dům, nikdy jsem si nemyslel, že se sem ještě vrátím. Po celou tu dobu jsem tady nebyl, netrpěl žádnou nostalgií a věnoval se plzeňské právnické fakultě.

Byl to tedy pro mě do určité míry šok a zpráva, se kterou jsem nepočítal, že mohu být znovu ministrem spravedlnosti. O to větší bylo mé překvapení, že když jsem se vrátil a jsem tady dva dny, tak mám pocit, jako bych nikdy neodešel. Věci se vracejí do starých kolejí, přicházejí kolegové, kteří se mnou předtím z ministerstva odešli a chtějí znovu dál spolupracovat. Nejde jen o náměstky Pavla Kasíka či Františka Korbela, ale vrátili se sem i ředitelé několika odborů, například IT či personálního. Byli letitými úředníky, ale za minulého vedení odešli, protože s ním nechtěli spolupracovat.

Bylo by asi záhodno vědět, co má přímo na mysli. Pokud jsem například v jejím prohlášení četl, že se stabilizovala situace ve státním zastupitelství, obzvláště na severu Čech, tak to považuji za úsměvné.

Obzvlášť poté co byl navrácen do vedení ústeckého krajského státního zastupitelství Jiří Křivanec (kterého předtím Pospíšil jako ministr odvolal, pozn. redakce) s odůvodněním, že nebyl jiný kandidát. Přitom všichni víme, že na funkci například aspirovala například tamní náměstkyně a šéfka Unie státních zástupců Lenka Bradáčová. Takovéto prohlášení, že se atmosféra uklidnila a že je v pořádku, je asi nereálné a připomíná prohlášení strany a vlády z osmdesátých let.

Na první pohled je stav v zásadě stejný, nedošlo k žádným velkým změnám. Neprobíhaly žádné velké reformy, pouze bylo odejito kolem třiceti lidí, kteří se nyní z velké části vracejí.

Nepokračovaly ale ani reformní kroky. Například občanský zákoník byl ještě za vlády Mirka Topolánka odeslán do Sněmovny, tam byl rok zaparkován a nepracovalo se s ním.

Mohu korektně a zodpovědně říci, že se zde na kodexech rok nepracovalo. Vím to i proto, že hlavní autor občanského zákoníku Karel Eliáš je po celou dobu mým proděkanem v Plzni. Premiér je slušný a noblesní člověk a vidím v tom snahu se s ministryní slušně rozloučit.

Je to samozřejmě škoda. Byla celá řada projektů, na kterých se mohlo pokračovat, třeba IT. Od náměstka Zdeňka Zajíčka (ODS) mám informace, že se příliš v této oblasti neudálo.

Na obranu ministryně je ale také třeba říct, že například občanský zákoník nebyli sociální demokraté v parlamentu ochotni projednávat a hrozilo, že může být zamítnut v prvním čtení.

Za velký problém považuji dění kolem výběrových řízení spojených například s trestem domácího vězení. Nyní přemýšlíme o tom, jak problém vyřešit a udělat vše pro to, aby další kroky ministerstva byly naprosto transparentní a občané neměli jakékoli pochyby.

Ano. Poprosil jsem experty a právníky, aby se na to podívali. Klíčové bude rozhodnutí ÚOHS. Na druhou stranu musím ale zvolit takové řešení, které nevystaví ČR případným právním dopadům.

I já ho preferuji. Musíme se ale také zabývat otázkou, zda resort má možnost financovat takový projekt. Ministerstvo nemá žádné volné peníze. Dojde-li k výrazným škrtům v resortu, budeme rádi, když zachováme chod justice v rozsahu, v jakém funguje nyní, a těžko budeme mít peníze na investiční projekty.

To je samozřejmě možné, protože v tuto chvíli máme za půl roku účinnosti jen 26 případů, kdy byl uložen trest domácího vězení. Nestačí tedy zatím, aby domácí vězení bylo realizováno skrze kontrolu pracovníků probační a mediační služby?

Ano. Chci to také probrat s premiérem, protože význam výběrového řízení přesahuje rámec resortu. Myslím si, že informována by měla být i vláda.

Podle prvních informací by rozpočet měl být asi o půldruhé miliardy nižší. My nemůžeme šetřit tak jednoduše jako v jiných resortech. Máme určité penzum soudních budov, státních zastupitelství a věznic, jejichž počet nelze snižovat. A šetřit například na platech administrativy považuji za smrtící, protože už teď jsou výrazně nízké, zhruba patnáct tisíc hrubého. V případě dalšího snížení by se nám pak mohl rozpadnout celý administrativní aparát. Jsme připraveni uvažovat o zvýšení soudních poplatků, o změnách advokátních tarifů a dělat jiné nepopulární kroky.

To jsou věci, o kterých jsme připraveni se vážně bavit. V justici nelze jen tak škrtnout pět či deset procent. Snížím-li třeba počet bachařů, tak se za chvíli dostaneme do situace, že budou hrozit možné útěky z přeplněných věznic nebo nějaké vzpoury. Nechci nikoho strašit, ale samozřejmě se to může dotknout života běžných občanů.

Bude nutné, aby exekutiva v horizontu několika let řekla, co se bude dít s pankráckou věznicí. To je obrovský objekt patřící státu blízko centra města, v místě, kde se dnes věznice určitě nestavějí. Kdyby areál měl vypadat jako moderní věznice, musely by se do něj investovat stovky miliónů korun. Je otázka, zda by jej stát neměl prodat a za peníze postavit novou věznici. Byl by to ovšem kus za kus a schodek v rozpočtu to neřeší.

Nevylučuji diskusi o prodeji Pankráce. Byť jsem si vědom citlivosti tohoto problému, že je Pankrác spojena s pietními místy, kde trpěli političtí vězni. Chci se o tom bavit s premiérem.

My se té diskusi absolutně nebráníme. Ale avizuji, že bude-li schodek rozpočtu v řádu miliard, ani prodej atraktivních nemovitostí v centru Prahy jej nepokryje.

Ano, je to tak. Mám představu základní koncepce. Náměstek Korbel bude řídit legislativu, pan Kasík ekonomický sektor. Hledáme prvního náměstka a také náměstka pro justiční sekci, což je zcela klíčový post.

Mám nějaké tipy. Byl bych rád, kdyby to byl člověk, který nebude typickým úředníkem a nepůjde ani o politickou volbu. U justiční sekce je to zvlášť důležité. Ideální by byl profesionál z oblasti státního zastupitelství či akademik.

Nezůstal nikdo s výjimkou náměstka pro zahraniční vztahy Marka Ženíška, místopředsedy TOP 09, který tady působil už za mě. Tu funkci jsem mu sám nabídl při svém předchozím působení v resortu. Je to člověk, který své odborné kvality osvědčil.

Věci veřejné o této věci přemýšlejí, zatím mi nikoho nenabízejí.

Ano, stala se ředitelkou tiskového odboru a zároveň vrchní ředitelkou kabinetu ministra.

Tím klíčovým bude dosavadní náměstek Pavel Staněk, nyní nově také poslanec za ODS. V justici se pohybuje dlouhá léta a tomuto baráku rozumí. Dalšími poradci zřejmě budou děkan pražské právnické fakulty profesor Aleš Gerloch a proděkan plzeňských práv Karel Eliáš.

Prvního náměstka Marka Görgese, ekonomického náměstka Jaroslava Gacku, tři či čtyři ředitele odborů a vrchního ředitele přes dohled a justici Chrásteckého.

Také proto odcházejí. Tedy primárně z toho důvodu, že sem chci přivést lidi, o kterých jsem přesvědčen, že jsou kvalitními odborníky. Pana Gacku neznám, ale je fakt, že je to asi člověk pana Němce. U něj je to zřejmější než u pana Görgese. On sem ale přišel jako člověk paní ministryně a jsem přesvědčen, že pan Korbel bude jako legislativec řídit tuto oblast lépe.

Přesně tak. Je to kombinace vztahu těchto lidí k bývalé paní ministryni, a tedy i k Pavlu Němcovi a samotné odbornosti.

Samozřejmě mě mrzelo, že Pavel Němec obnovoval vliv na resortu spravedlnosti. Byl to určitý krok zpět. Měl jsem pocit, že nám se na ministerstvu podařilo udělat obrovský kus práce na justiční reformě, a naopak jsme neudělali nic, za co bychom se měli stydět. Nepodali jsme jedinou stížnost pro porušení zákona, o které by byly pochyby.

Já bych ji nepodal. Byl jsem dotazován a žádán, abych ji podal už v době, kdy jsem byl ještě ministr, a neučinil jsem to. Nepovažoval jsem to za vhodné.

Nedovedu si představit, že by zde pokračoval právní stav ve vztahu k nám.

Myslím si, že se to vyřeší jako v té slavné písni To všechno odnes čas.

Vláda stojí před rozhodnutím, jakou provést reformu státního zastupitelství. Musí se týkat jak zákona o státním zastupitelství, kde budu prosazovat princip posílení nezávislosti státního zástupce, tak i personální politiky na státním zastupitelství. Ještě v létě musíme říct, zda dojde ke změně na postu nejvyššího státního zástupce.

Já to budu prosazovat, ale chci o tom ještě vést seriózní diskusi s premiérem. Musíme se domluvit na kroku B, tedy kdo případně bude jejím nástupcem.

Pořád mám v hlavě nějaká hypotetická jména a mezi nimi je i doktorka Bradáčová. Ale v této chvíli není jediná.

Za největší problém považuji kauzu justiční mafie. Považuji za velmi nešťastné a z pohledu těch vysokých justičních funkcionářů téměř za malicherné to, jak zahájili soudní proces s Marií Benešovou. Člověk, který je na takovém postu, by měl podobné výroky unést. Na druhou stranu je dobře, že se ty věci dostaly ven.

S premiérem Nečasem mám samozřejmě mnohem lepší vztahy než s Topolánkem. Nečas je mi svým naturelem bližší, je spíš akademik, není tak živelný a dá se s ním lépe o těch problémech hovořit.