Článek
Být svědkem toho, jak jeden z rodičů svého životního partnera mlátí, sprostě mu nadává či ho psychicky týrá, je přitom pro dětskou psychiku dlouhodobě devastující. Děti mohou dokonce pod dojmem viděného a zažitého násilí spáchat sebevraždu, upozorňují odborníci.
Jako následek prožitého násilí se nejčastěji vyskytují nápadné změny v chování (třetina z těchto dětí), úzkostné, plačtivé stavy (11,4 %), psychosomatické potíže (11 %), agresivita vůči rodičům či okolí (10 %) či výrazné zhoršení školního prospěchu (8,2 %).
"S těmito dětmi nebývá zejména ve starším školním věku snadné navázat kontakt, získat jejich důvěru,“ říká psycholožka Eva Šilarová. "Jsou ostražité, nejisté, nedůvěřivé. Tato výbava patří k naučeným strategiím pro přežití. Většina z nich cítí, že jsou jiné než jejich vrstevníci, a tato stigmatizace přispívá k osamělosti a izolaci,“ dodala.
Zkažené dětství
Děti na zažité násilí reagují ztrátou pocitu jistoty a bezpečí, které máme všichni spojeno s domovem, konstatuje koordinátorka sociologické sondy Martina Hronová. Reagují trvalým napětím a strachem, svalují vinu za násilí na sebe. Z některých se stávají malí předčasně dospělí, jiní se naopak vzhledem ke svému věku chovají až příliš dětsky.
Děti, které jsou svědky násilí, mají také problémy s pamětí, koncentrací, učením. Mají problém naučit se důvěřovat, mít někoho rád. Aby neriskovaly další citové ztráty, raději se emočně oddělují od svého okolí.
Sklony k násilí se často dědí
Děti z takových rodin mají rozporuplné pocity. Prožívají lásku a nenávist, mají strach z násilného rodiče, ale současně jej mají rády. Láska a násilí jsou propleteny. To se negativně projevuje v pozdějších letech, kdy mladí lidé navazují první partnerské vztahy.
Zhruba jedenáct procent dívek proto poznalo v prvních partnerských vztazích i facky a nadávky.
"Dívky jsou ochotné snášet hrubé, vulgární chování, protože takový model viděly doma. A chlapci zase mají sklon uplatňovat svou vůli i přes nesouhlas partnerky. Zhruba jedenáct procent dívek proto poznalo v prvních partnerských vztazích i facky a nadávky,“ uvedla socioterapeutka Zdena Prokopová.
Tomu odpovídá i další statistika centra Rosa. Podle ní ze 196 klientek, které teď na své vlastní kůži zažívají násilí, jich rovná stovka pochází z rodin, kde se vyskytovalo. A třicet procent násilnických partnerů mělo rovněž násilnického otce.
"Zažité násilí se podílí i na tom, že tyto děti napadají ve škole své spolužáky, podílejí se na šikaně, mají problémy ve vztahu se svými vrstevníky,“ upozorňuje Hronová.
Navíc jsou děti nejen svědky násilí, ale ve více než padesáti procentech případů samy oběťmi i přímého fyzického násilí ze strany násilnického otce.