Ekonomika se na předcovidovou úroveň vrátí zřejmě až přespříští rok

„Nutnou podmínkou je zotavení spotřeby domácností, která zůstává v extrémním útlumu v porovnání s naší historií i se zbytkem Evropy,“ konstatoval ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil.

Česká ekonomika letos uvízla v recesi. Ve třetím čtvrtletí klesla meziročně o 0,7 procenta, mezičtvrtletně byl hrubý domácí produkt nižší o půl procenta.

Ministerstvo financí očekává za letošek pokles HDP o 0,3 procenta, příští rok by mohlo podle něj růst o 1,7 procenta.

„Návrat k růstu možná může přijít v příštím roce, ale bude to patrně růst slabý, pokud vůbec nějaký,“ míní emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze profesor Richard Hindls.

Cesta podle něj vede přes snížení míry inflace a podporu výdajů domácností. Připomněl, že maloobchodní tržby nepřetržitě klesají rok a půl a reálné mzdy dva roky.

„Možná bude potřeba částečně přehodnotit i některá opatření úsporného balíčku. K nastartování ekonomického růstu se totiž nedá proškrtat. To jsme ostatně viděli už v letech 2011 až 2013,“ dodal.

S propadem ekonomiky klesá i životní úroveň. „Reálná mzda se propadla zhruba na úroveň roku 2017, z hlediska materiální kvality života jsme se tedy vrátili o zhruba šest let zpátky,“ upozornil bývalý premiér a guvernér České národní banky Jiří Rusnok.

V útlumu je ovšem i velká část EU včetně Německa, na které je česká ekonomika významně navázaná a jehož oživení vyhlíží.

„Evropská unie dlouhodobě ztrácí svoji váhu ve světové ekonomice, zatímco USA si svůj podíl víceméně udržují stabilní i přes rychle rostoucí podíl zbytku světa, zejména Asie,“ podotkl Rusnok.

EU podle něj hůře reaguje na trendy v globální ekonomice. „Takzvané faktory 5D – stárnutí obyvatel čili demografie, deglobalizace, dekarbonizace, digitalizace a dluhy, které jsou nejvyšší od konce druhé světové války – nejvíc dopadají právě na ekonomiky typu Česka,“ uvedl.

„Tedy na země, které svůj hospodářský výkon opírají o vysokou obchodní otevřenost a silnou složku průmyslu ve svém vývozu,“ dodal Rusnok.

Česko podle Rusnoka nezvládá hlavně vysoké tempo dekarbonizace a drahé energie.

„Když přidáme hlavně nezvládnutí energetické regulace v posledních letech a přeregulovanost podnikatelského prostředí, proinflační zlom ve veřejných financích od doby covidu a chronicky přehřátý trh práce, pak dostáváme mix podmínek, v nichž nelze očekávat žádný velký rozvoj,“ shrnul.

Výkon české ekonomiky klesá na pozadí velmi nízké úrovně nezaměstnanosti. „To značí, že náš model, založený na velmi kvalifikované, ale levné pracovní síle, není dostatečně produktivní,“ uvedl Hindls.

„Lidská práce je nedostatečně zhodnocovaná směrem k přidané hodnotě a slouží tak více vlastníkům zahraničních korporací než nám samotným. Takže nám klesá tvorba zdrojů,“ dodal.

Česko stejně jako ostatní země postihly pandemie a energetická krize, s jejich dopady si podle ekonomů ale mělo poradit lépe.

„Zejména je nepochopitelný neuvěřitelně liknavý přístup k řešení prudkého nárůstu míry inflace v loňském roce. A když už nějaká protiinflační opatření přijata byla, přišla pozdě a byla velmi málo účinná. Příkladem je chybné zastropování cen energii u spotřebitelů, nikoli u výrobců. Nedostatečná je i zvolená koncepce fiskální konsolidace,“ řekl Hindls.

Podle ekonoma České spořitelny Michala Skořepy je z hlediska vývoje HDP problémem propad stavebnictví, kde vysoké sazby srazily zájem o hypotéky, a dopady vysokých cen energií na část průmyslu. Soudí ale, že ekonomika se nad předcovidovou úroveň může vrátit už příští rok.

Ekonom BHS Štěpán Křeček věří, že příští rok už reálné mzdy porostou, což podpoří spotřebu.

„Většina renomovaných institucí proto očekává, že se vrátíme k ekonomickému růstu. Navíc začnou klesat úrokové sazby, což bude akcelerovat hospodářský růst v roce 2025, kdy bychom se již bezpečně měli dostat nad předcovidovou úroveň,“ dodal.

Hradil vidí jako riziko potenciální růst nezaměstnanosti, což by srazilo příjmy domácností. Zatím i firmy, které zápasí s klesajícím odbytem či vysokými náklady, k propouštění příliš nesahají v naději, že se situace brzy obrátí.

Z globálních rizik je strašákem růst cen ropy. „Ten by opětovně oživil výrobní i spotřebitelskou inflaci, což je to poslední, co bychom nyní potřebovali,“ uzavřel Hradil.