Uprchlíci v Česku pracují stále více, ale jejich nespokojenost roste

Výzkum Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy za podpory neziskové organizace Slovo 21 zkoumal situaci a postoje ukrajinských válečných uprchlíků v čase. Stejného vzorku 129 osob se dotazoval v roce 2022 a 2023. „Jejich ekonomická aktivita roste, ale směrem, který pro ně ani pro český stát není ideální,“ vysvětlil spoluautor výzkumu Josef Novotný.

Nejvíce totiž vzrostla skupina nespokojených zaměstnaných, tedy lidí, kteří práci mají, ale zároveň usilují o její změnu. V roce 2022 jich bylo 15 procent z dotázaných, v tom následujícím už 29 procent. Naopak o 22 procent poklesl počet respondentů, kteří práci nemají a snaží se ji najít. O dvě procenta pak poklesl počet Ukrajinců bez práce a snahy si nějakou najít.

Z dat tedy vyplývá, že Ukrajinci v Česku pracují stále více, zároveň u významné části z nich roste nespokojenost se zaměstnáním, které si našli. „Dochází k nárůstu nekvalitní práce,“ popsal Novotný. Téměř polovina nespokojených uvedla jako důvod výši mzdy, 20 procent nebylo spokojeno s pracovní dobou, 19 procent s pracovními podmínkami a 17 procent s chováním na pracovišti.

Pokud Ukrajinci nemají práci odpovídající jejich očekávání a kvalifikaci, přichází tím zároveň český stát o příjmy z vyšších odvodů z případné lepší mzdy. „Znalost českého jazyka pro získání práce se nám ukázala jako podmínka důležitá, nikoliv ovšem dostačující,“ dodal Novotný. Důležité jsou například i sociální kontakty.

Průzkum se zaměřil také na neformální zaměstnávání, tedy fakticky nelegální pracovní vztahy bez smlouvy. „Pět procent respondentů uvedlo, že jde o nejběžnější formu jejich zaměstnání. Dalších 21 procent přiznalo zkušenost s tímto typem zapojení do pracovního trhu, byť s poznámkou, že většinou pracují na základě platné pracovní smlouvy,“ přiblížil Novotný.

Protože se jedná o nezákonnou aktivitu, dá se podle spoluautora výzkumu očekávat, že ji lidé budou v odpovědích umenšovat nebo zamlčovat. Zeptali se proto i nepřímo, jak běžné je podle respondentů zaměstnávání bez smlouvy mezi ukrajinskými uprchlíky. Největší počet dotázaných uvedl, že se tak děje ve 40 až 59 procentech všech zaměstnání.

Čtvrtina dotazovaných pak souhlasila s tvrzením, že možnost výdělku v neformálním sektoru považuje za důležitou pro zajištění živobytí.

Průzkum se zaměřil také na touhu uprchlíků po návratu. Zatímco v roce 2022 uvádělo 61 procent z nich, že se chce vrátit na Ukrajinu, jakmile to bude možné, v roce 2023 už to bylo jen 50 procent. Pokud je uprchlík ekonomicky aktivní, snižuje se jeho touha po návratu, platí to nicméně pouze u spokojených zaměstnanců. Zároveň také čtvrtina těch, kteří byli původně pro setrvání v Česku, tento plán po roce přehodnotila a preferuje návrat.

Další spoluautor výzkumu Dušan Drbohlav zmínil, že se za poslední dekády změnil přístup evropských států k uprchlíkům. „I kvůli stárnutí populací je požadavek po pracovních silách,“ vysvětlil Drbohlav. Zatímco před dvaceti lety strávili uprchlíci třeba rok bez přístupu na pracovní trh v novém státě, dnes jsou na něj zařazeni takřka okamžitě.