Klášter Zlatá Koruna nechal postavit Přemysl Otakar II., aby naštval Vítkovce

V kraji se podle krále Přemysla Otakara II. (1233–1278) až příliš drze roztahovali Vítkovci, tehdy jeden z nejvýznamnějších šlechtických rodů. Dominium ovládali z Krumlova, později nazvaného Český, a král z toho velkou radost neměl. A protože byl prudké povahy, vklínil do vítkovského území klášter původně zvaný Svatá (Trnová) Koruna.

Mladík, který si vyšlápl i na svého otce Václava, byl později nazýván králem železným a zlatým.

Rozhodnutí založit klášter padlo před bitvou u Kressenbrunnu roku 1260. Před krveprolitím král slíbil, že pokud zvítězí, nechá zbudovat velkolepou stavbu. Zvítězil a začal stavět. Aby ukázal sílu svého vítězství, začal roku 1263 se stavbou na břehu Vltavy. Povolal do něj mnichy z rakouského Heiligenkreuzu.

Klášteru dal do vínku jednu z nejcennějších relikvií, trn z Kristovy koruny. Mezi ostatními relikviemi to byla doslova bomba. Zatímco jiné kostely měly ostatky „normálních“ svatých mučedníků, tady se věřící mohli modlit k trnu nejtrnovatějšímu a nejvzácnějšímu. Trn se uchovával v křišťálové schránce. Klášteru připadly i rozsáhlé pozemky od jiných donátorů. Klášterní kostel je zasvěcen Panně Marii.

Král známý jako silný vládce v té době začal usilovat i o německý trůn. Jenže to nechtěla připustit ani šlechta, ani církev, potřebovali panovníka povolného. Přemysla nechtěli, na sněmu zvolili neznámého Rudolfa I. Habsburského. Ten Přemysla porazil v bitvě na Moravském poli v roce 1278. Mezitím klášter prosperoval.

Po Přemyslově smrti zavládl v Čechách chaos. Šlechta si dělala, co chtěla, rabování a drancování bylo běžnou praxí. Žádná vyšší autorita nevolala majetkuchtivou šlechtu k pořádku. Dopláceli na to ale všichni.

Vítkovci vypálili Zlatou Korunu. Královna vdova Kunhuta, která si začala hrátky se Závišem z Falkenštejna, se nakonec obrátila na synovce Otu Braniborského se žádostí o ochranu svou, svého syna Václava II. a království. Chyba. Plundrování se pod vedením Braniborů zmnohonásobilo. Nakonec musel zasáhnout Rudolf Habsburský.

Klášter vypálili roku 1420 husité. Trn zmizel, neznámo kam. Mniši uprchli a statky zabrali Rožmberkové. Rabovalo se i za třicetileté války, mniši se vrátili až v polovině 17. století, klášter nákladně opravili, to už se mu říkalo Zlatá Koruna a patřil mezi vzorové statky řádu.

Než zasáhl reformami Josef II., staral se o klášterní život opat Bohumír Bylanský. Založil školu pro chudé děti, interiéry nechal rokokově vyzdobit, upravil zahradu.

Za Schwarzenbergů, kteří majetek roku 1785 koupili, sloužil klášter jako průmyslová základna – slévárna a strojírna. To stavbě moc neprospělo. Výroba se zastavila v roce 1909, začalo se s rekonstrukcemi.

Protektorátní (německé) úřady klášter Schwarzenbergům zabavily, v roce 1947 ho vyvlastnil československý stát. Je ve správě Národního památkového ústavu jako národní kulturní památka. Pořádají se tu různé kulturní akce.

A trny ze Spasitelovy koruny? Další je ve svatováclavské koruně, také v ostatkovém kříži, je součástí svatováclavského pokladu. Dva se nalézají v kostele sv. Kříže v Římě, v italské Vicenze, Paříži a na mnoha dalších místech. Údajnou korunu koupil francouzský král Ludvík IX. za 135 000 liber, kaple, kterou pro ni dal postavit, stála stejně.

Takže až zanoříte pádlo do vody, vězte, že proplouváte kolem staleté české historie, často psané ohněm a krví.