Článek
Dohodu podepsal za sovětskou stranu Alexej Kosygin, za Čechoslováky Oldřich Černík.
Smlouvu o "dočasném pobytu sovětských vojsk“ následně schválilo i Národní shromáždění, pro bylo 228 poslanců, deset se jich zdrželo hlasování a čtyři zvedli ruku proti. Šlo o Františka Kriegela, Františka Vodsloně, Gertrudu Sekaninovou-Čakrtovou a Boženu Fukovou.
Tank na Václavském náměstí v srpnu 1968.
Smlouva hovořila o tom, že "část sovětských vojsk zůstává dočasně na československém území za účelem zajištění bezpečnosti zemí socialistického společenství před sílícími revanšistickými snahami západoněmeckých militaristických sil."
Konec Pražského jara
Armády pěti států východního bloku překročily československé hranice těsně před půlnocí 20. srpna 1968 a bez vědomí tehdejších státních orgánů vpadly na území státu. Postupně se okupační vojsko rozrostlo až na 750 tisíc vojáků. Invaze armád Varšavské smlouvy tak v podstatě ukončila tzv. Pražské jaro - pokus československých komunistů o nastolení "socialismu s lidskou tváří". V Československu poté začalo dlouhé normalizační období, které ukončil až listopad 1989.
Sovětští vojáci byli koncem 80. let rozmístěni v 67 posádkách v českých zemích a 16 posádkách na Slovensku. Koncem února 1990, kdy začal odsun, se v Československu nacházelo 73 500 vojáků a téměř 40 tisíc rodinných příslušníků.
Bojový arzenál tvořilo mimo jiné 1220 tanků, 2505 bojových vozidel a obrněných transportérů, 1218 děl a minometů, 76 bojových letadel a 146 bojových vrtulníků.
Poslední transport se sovětskými vojáky a technikou opustil území republiky 21. června 1991 a o šest dní později republiku opustil i poslední sovětský voják - tehdejší velitel generál Eduard Vorobjov.
V souvislosti s pobytem sovětských vojsk na území Československa bylo 290 lidí usmrceno a 577 těžce zraněno.