Článek
Kundera: ...protože jsem úplně zaskočenej něčím, co jsem nečekal a o čem jsem ještě včera nevěděl a co se nestalo. A to je první rána pod pás, protože když už někdo chce někoho udávat a chce, aby to bylo fair play, pokud udávání je fair play, tak s ním musím nejdřív mluvit a říct mu, já chci o vás napsat, že jste udavač, co vy si o tom myslíte? No, prostě nejde to. To je tak naprosto "chudé". A atentát tak perfektně připravenej, tak podezřele perfektně připravenej. Představte si, že já o tom ještě včera nic nevím, a dnes to vychází a je to den, kdy začíná frankfurtský knižní veletrh. Čili zaručená je naprostá odezva - to je opravdu atentát na autora ve všech jeho následcích. Já to přežiju samozřejmě, ale je to něco, co prostě odmítám absolutně. To jsem říkal. Ta alogičnost. Vždyť já toho člověka jsem nikdy neviděl, já ho vůbec neznal, to je jediný, na co si pamatuju. Jinak mám na tu dobu vzpomínky pochopitelně jako člověk, kterej je od ní vzdálenej 60 let.
ČTK: V dokumentech se tvrdí, že šlo o to, že jste společně bydleli na jedné vysokoškolské koleji. Byl to údajně její známý a tvrdí, že jste se dozvěděl o tom, že sem přijel a v tu chvíli jste.....
Kundera: ... sem utíkal udávat někoho, o kom jsem se dozvěděl, že právě přijel - vždyť to nemá ani pravděpodobnost. To nemá vůbec žádnou pravděpodobnost. Když už člověk něco takového dělá, tak k tomu musí mít nějaké motivy. Já si na tu paní nepamatuju, to byla vysokoškolská kolej, kde bylo nějakých 200, 300 lidí, to nevím přesně.
ČTK: Takže to není prostě pravda?
Kundera: ...podle mě to není pravda, jak se tam dostalo moje jméno, je jediná záhada, kterou vysvětlit neumím.
ČTK: Tak pokud to není pravda. Když vyvracíte nález našich historiků...
Kundera: Jaký je nález vašich historiků? Že tam našli nějaký papír, kde je moje jméno, to je ta jediná záhada.
ČTK: Ta paní se měla jmenovat Militká.
Kundera: ...jak můžu někoho udávat, koho neznám. A já tu paní Militkou také neznám.
ČTK: Jak si to celé vysvětlujete?
Kundera: ... to je prostě dost zvláštní, že někdo vykoná takový atentát, a to je atentát - vždyť to není legrace - a hodí to do celýho světovýho tisku. A víte kdy? V den, kdy začíná frankfurtský veletrh - to může být náhoda, ale pravděpodobně není. To je příliš dobře vypočítaný. Protože v této chvíli už to běží, už běží veletrh a už běží noviny, a není tady ani centimetr mezery pro můj hlas. Tady mělo být necháno pro můj hlas ne centimetr, ale velká plocha - když je to tak vážné obvinění. Já jsem prostě rozhořčen.
ČTK: Neměl jste v jiné době kontakt se státní bezpečností?
Kundera: A to je ještě jedna příšerná věc, ale opravdu příšerná. Tady jde o lež, totální lež. Čtu na internetu - už nevím kde, na italském...Kundera byl ve službách tajné policie. To je úplně ještě o stupeň výš. To je prostě totální nesmysl...tady vás paměť klamat nemůže, že jste nebyla ve službách tajné policie.
ČTK: Sami vás třeba nekontaktovali?
Kundera: Kdo? Myslíte vůbec? Tak já jsem byl často vyšetřovanej, ale až tak v 60. letech. V raných 50. letech jsem nebyl ani podezřelej, byl jsem neznámej studentík fakulty. Jestli se někdo za moje jméno schoval, to já nevím...