Zemřel herec Radovan Lukavský

Lukavský byl v únoru převezen do Vinohradské nemocnice kvůli srdečním potížím. Podle informací vinohradské nemocnice Lukavský před čtyřmi dny zkolaboval. "Následně byl připojen na přístroje," řekla Novinkám mluvčí nemocnice Jana Jelínková.

Jeho zdravotní stav se však nezlepšoval. Doktoři po domluvě s rodinou Lukavského od přístrojů v pondělí krátce po poledni odpojili.

Jeho zdravotní stav se po hospitalizaci zlepšil. "Přesto doktoři od začátku varovali, že jeho stav je vážný," řekl Novinkám Staněk. Naposledy ho lidé mohli vidět 17. února ve hře Cyrano z Bergeraku v roli d'Artagnana v Národním divadle.

Národní divadlo v Praze vyvěsilo v pondělí na počest zemřelého Radovana Lukavského černý prapor.foto: Právo/Petr Hloušek

Ač se zdravotními obtížemi, zkoušel Lukavský do téměř posledních chvil svého života nové divadelní představení, před několika týdny ještě přišel do společnosti, když se zúčastnil nominačního večera Českých lvů.

V Národním divadle zkoušel v nové inscenaci Dona Juana, jejíž premiéra je na programu 13. března. Hostoval také ve Višňovém sadu na pražských Vinohradech.

Jeden z posledních snímků, Radovan Lukavský při křtu DVD F. L. Věk (2007)foto: ČTK/Šimková Veronika

Radovan Lukavský se narodil v roce 1919 v Praze. Jeho matka, ochotnická herečka Marie Lukavská, ho od malička vedla ke křesťanství, a v mládí se proto chtěl stát knězem. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu, a univerzitní studium proto mohl dokončit až později.

Jako profesionální herec poprvé vystoupil v Divadle na Vinohradech, kam ho spolu s Jaromírem Pleskotem pozval Jiří Frejka. Poprvé na sebe upozornil v roli Mladého muže z dneška ve Frischově Čínské zdi, u Frejky si zahrál titulní roli ve Figarově svatbě.

Kolegové a přátelé vzpomínají na Radovana Lukavského

Později v Městských divadlech pražských zazářil jako Moliérův Misantrop a především jako Bill Starbuck v Nashově Obchodníkovi s deštěm po boku Dany Medřické. V roce 1957 dostal Lukavský pozvání do Národního divadla od svého vinohradského kolegy Otomara Krejči, který se stal šéfem činohry, a tam působil až do své smrti. Hrál např. v Hrubínově Srpnové neděli, v Topolově Konci masopustu, v Krejčově inscenaci Romea a Julie, ale také v Dykově Zmoudření Dona Quijota, v Hamletovi a Othellovi.

K jeho posledním jevištním rolím patřil starý vodník Ivan v Jiráskově Lucerně, vznosný D’Artagnan v Rostandově Cyranovi, v němž se znovu zaskvělo jeho umění přednesu verše, v Divadle Kolowrat vzpomínal s Janou Bouškovou na své Benefici Nebyl jen Hamlet na prožitá herecká léta. Naposledy se Radovan Lukavský objevil jako host na scéně Divadla na Vinohradech v roli Firse v Morávkově inscenaci Višňového sadu, kterou nastudoval v alternaci s Iljou Rackem.

Lukavský během natáčení filmu Opera ve vinici (1970) foto: ČTK/Kuděla Jan

Lukavského herecké umění uchoval pro budoucí generace také film a televize. Na filmovém plátně se nejprve objevoval v rázných a spravedlivých chlapských postavách, jakou byl jeho poručík Kott v Králi Šumavy, nebo v rolích věcných, leč rozhodných intelektuálů, jakým byl jeho velitel vesmírné lodi ze sci-fi Ikarie XB1.

Radovan Lukavský (vlevo) v roli vesnického zvěrolékaře ve filmu Pouta (1960)foto: ČTK/Finda Jiří

Postupně se objevoval i v historických filmech, detektivkách a vzácněji i komediích. Do paměti televizních diváků se vepsal především jako divadlu propadlý, romanticky rozervaný obrozenec Václav Thám v seriálu F. L. Věk. Podobným ztroskotancem byl i jeho Hafner ze seriálu Zlá krev. Hrál také ve filmech Pouta či Opera ve vinici.

Z rukou prezidenta Václava Havla převzal Radovan Lukavský Medaili Za zásluhy, v roce 1995 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství.