Článek
Často vzpomínám na káhirského taxikáře, který se mě zeptal, kolik mám doma manželek. Když jsem odpověděl, že jednu, projevil určité pochybnosti, zda budu mít na zaplacení taxíka.
Uklidnilo ho teprve sdělení, že jsem pokřtěný katolík. "Ale to máte jistě něco bokem," konstatoval ten dobrý muž. Aniž čekal na odpověď, kličkoval v dopravní zácpě, vesele troubil a nakonec se pochlubil, že on má ty manželky tři.
Mnoho biologů si lámalo hlavu nad otázkou, proč jsou některé lidské společnosti polygamní, a naopak, v zemích našeho kulturního okruhu, je mnohoženství trestným činem.
Samec, který zůstane s jednou partnerkou, zvýší potomkům šanci na přežití
Nakonec z toho vyplynulo zjištění, že naprostá většina lidí vyznává takový systém párování, jaký mají třeba koloniálně hnízdící ptáci, opice nebo delfíni. Jsme totiž uzpůsobeni k monogamii s občasnou nevěrou.
Sociolog John Maynard Smith nachází vysvětlení tohoto jevu v teorii her. Vypůjčil si ji z ekonomické vědy. Ve zvířecích společenstvích, ve kterých samci ztrácejí všechnu energii ve vzájemných soubojích, mají samice nezáviděníhodnou roli.
Musí se předem vzdát jakékoli pomoci, kterou by otcové přispívali k výchově svých mláďat. Když se ovšem nějaký samec na takové souboje vykašle a spokojí se s jednou samicí, může jí s výchovou potomků lépe pomáhat. Zvýší tak šance na jejich prosperitu a přežití.
Je lepší být druhou ženou boháče než první ženou chudáka
Obě situace můžeme uplatnit i na člověka. Monogamie zvítězí, když se vyplatí otcovská péče i nízko společensky postaveného tatínka. Zisky z takové péče musí převážit nad výhodami, které by žena získala poměrem s jeho bohatým šéfem.
Polygamie se obvykle uplatňuje tam, kde je bohatství samců distribuováno příliš nerovnoměrně. V primitivních společenstvích mají bohatí samozřejmě více dobytka i žen. Pokud potenciální nevěsty zvažují ekonomickou stránku věci, bývá jejich závěr jednoduchý: je lepší být druhou ženou boháče než první ženou chudáka.
Na tomto místě si proto musíme položit otázku: kdo má vůbec zájem na tom, aby mnohoženství stálo mimo zákon? Na první pohled by se zdálo, že to jsou ženy, které odmítají žít v harému. Jenže některým z nich to může docela vyhovovat.
Muž, na kterého by žena nezbyla, by musel žít v celibátu
Harvardský právník Robert Green, který se zabýval soužitím Mormonů, napsal už v roce 1993, že polygamie je atraktivní volba pro moderní zaměstnanou ženu. S ostatními manželkami se podělí o práci v domácnosti ke všeobecné spokojenosti.
Ve společnosti je však bohužel zhruba stejný počet mužů a žen. Co tedy s těmi muži, kteří zůstanou na ocet? Kdyby se více žen rozhodlo stát se raději druhými ženami bohatých mužů než prvními ženami chudáků, musel by se určitý počet těchto chudáků smířit s celibátem.
Z toho plyne jasný závěr: předpisy proti polygamii nechrání ani tak ženy, jako spíše poskytují ochranu chudým mužům. Nakonec jsem tedy pochopil, proč si mne ten taxikář v Káhiře prohlížel s takovou nedůvěrou.