Čerstvě zpřístupněné Brdy: Ticho, jinovatka a varovné cedule

K návštěvě jsme si 33 hodin po otevření vybrali Padrťské rybníky a okolí, které budou v budoucnu určitě jedním z hojně navštěvovaných míst. Nutno podotknout, že i před zrušením vojenského újezdu se dalo k rybníkům podívat, vede tam totiž cyklostezka. Šlo to ale v přesně vymezený čas a o víkendech, samozřejmě pouze po vyznačené trase.

Výpravu zahájíme v malé obci Teslíny. K našemu překvapení spolu s námi vyráží skupina asi sedmi lidí se psy a dětmi. Rtuť teploměru ukazuje minus čtyři až pět stupňů a slabě sněží. Zmrzlé větve stromů i keřů nám připravily pohádkovou scenérii a kus zimy, která dosud scházela.

Vybaveni navigací míříme na hranici lesa, kde nás vítá značka zákazu vjezdu s výstražnou tabulí, jež informuje o možnosti výskytu nevybuchlé munice. Držíme se proto výhradně cest a doufáme, že oblasti, které pyrotechnici ještě nevyčistili, budou označeny tak, jak o tom úředníci informovali.

Zanedlouho přicházíme na křižovatku nedaleko kopce Břízkovec a kóty 718,8 metru nad mořem. Kdyby v roce 2008 podepsanou smlouvu mezi ČR a USA Američané nevypověděli, zřejmě bychom se teď tudy neprocházeli. Stál by tady totiž radar protiraketové obrany a americká základna, pro niž bylo toto místo vybráno.

Nestalo se tak a my spolu se skupinou spekulujeme, kudy to bude k rybníkům nejlepší. Rodiny s dětmi jdou cestou mírně na severozápad, my na severovýchod.

Příjemná cesta se sice za chvilku malinko smrskla na menší pěšinu, ale po pár krocích přeskakujeme žlab u další upravené stezky. Před námi kromě bělostných větví jsou zbytky benediktýnského kláštera.

Z mírně zašlé cedule se dozvídáme, že zde stál i kostel sv. Jana Křtitele, ovšem kdy stavba vznikla, není údajně jasné. První zmínky pocházejí z roku 1353. Husité klášter zničili v roce 1421. Vidět z něj lze jen půdorys a terénní náznaky zhroucených zdí. Kousek odtud jsou i dva rybníčky, jež patřily k hospodářství.

Klášter necháme za zády a vede nás cesta, která by podle navigace měla směřovat k hrázi Padrťských rybníků. Po kilometru se zpoza zatáčky objevuje domek a zamrzlá vodní hladina. Nevšimnout si nejde také první cedule s nápisem Vstup zakázán, prostor bez pyrotechnické asanace.

Jak vzápětí zjišťujeme, přišli jsme na hranici, která vede po hrázi mezi hořejším a dolejším rybníkem. Na procházku kolem dolejších padrťských rybníků si tudíž musíme ještě počkat. Čerstvě umístěné cedule nelze minout, jsou asi každých 50 metrů.

Rybníky, jejichž okolí spadá do první zóny chráněné krajinné oblasti, byly vybudovány v 16. století a jsou to nejvýše položené rybníky ve středních Čechách (630 m n. m.).

Rybníky byly v 18. století důležitou železářskou oblastí, bylo zde až pět hamrů. Za první republiky sem přijížděli turisté a rekreanti, od 50. let 20. století si území zabrala armáda.

K posezení s malebným výhledem lákají altánky. Nemuseli bychom se ovšem už zvednout, protože bychom přimrzli, a tak se necháváme unášet zimní pohádkou ve stoje. Zaledněná hladina s bílou peřinou a k tomu jemně pocukrované stromy dodávají scenerii opravdu dechberoucí vzezření. Ještě skvostnější rozhled je na dolejší rybníky, jejichž okraje jsou bezlesé s jedinečnou přírodou.

Kochat těmito padrťskými pohledy se můžete po celou cestu po hrázi, po níž vede také cyklostezka. Té se nyní budeme držet, aby nás dovedla do obce Buková. Lesní, ale zpevněnou cestu, postupně střídá asfaltová cesta a panely. Všechny ale mají něco společného, jsou rovné jako pravítko.

Z mapy si všímáme, že jednotlivé silničky vedou souběžně ve směru severovýchod jihozápad a severozápad jihovýchod a vytvářejí tak jakési obdélníkové pole. Jak se již mnohde psalo, jsou perfektně upravené, se žlaby po obou stranách pro odtok vody.

Po obou stranách se tyčí majestátní smrky, které vypadají jako řady vojáků. Les je ale poměrně průhledný bez křoví. Kolem cest teče mnoho potůčků a přímo na krajnici roste mnoho malých smrků, což se v tak hojném počtu příliš nevidí. Všude je naprosté ticho, jež přeruší jen zpěv ptáků.

Po pár kilometrech šlapeme do asi největšího kopce výletu pod vrchol Praha k lomu. Poslední asi kilometr už nás nedoprovázejí výstražné cedule, které jinak neustále varovaly před vstupem do lesa. Kolem funkčního lomu je zřejmě oblast již vyčištěna.

Čeká nás monotónní úsek po silnici až do obce Buková, kde je hranice CHKO Brdy. Přečíst si tam ovšem zatím můžete o tom, co všechno bylo zakázané ve Vojenském újezdu Brdy. Celkem jsme v bývalém újezdu potkali 19 turistů, jednoho běžce a tři psy.

V obci Buková se cyklisté mohou napojit na další cyklostezky a turisté na zelenou značku. To jsme také učinili a vyšlápli směr Rožmitál pod Třemšínem. Brdy necháváme za zády a v Přírodním parku Třemšín děláme pauzu u bývalého morového hřbitova.

Byly tam v 18. století pohřbeny stovky obětí černé smrti, pro které se již nenašlo místo na farním hřbitově. Dnes ho připomíná kříž a důlky po jednotlivých hromadných hrobech. Výjimečný je však v tom, že zde byl 14. dubna 1815 pohřben skladatel a autor České mše vánoční Jakub Jan Ryba, poněvadž spáchal sebevraždu a nemohl tím pádem najít místo posledního odpočinku u kostela. To se změnilo až v roce 1855, kdy byl exhumován a ostatky převezeny na farní hřbitov. Rybovy ostatky údajně poznali podle bot a zrezivělé břitvy.

Rybův hrob na hřbitově můžete navštívit po cestě do Rožmitálu stejně jako cvokařské muzeum či zámeckou zahradu. Samotný rožmitálský zámek není otevřený, vystačit si tak budete muset s rybníkem, rozhlednou či podbrdským muzeem.

Výlet do Brd v Rožmitálu končí, za sebou máme asi 18 kilometrů, ale trasu lze libovolně upravit. Důležité je však respektovat zákaz vstupu do míst, kde armáda ještě bude pracovat. Vyčištěno je zatím asi 50 procent území.