Prohlídka nejstaršího skanzenu ve střední Evropě zabere minimálně půlden

„Počítejte na prohlídku minimálně s půldnem,“ varovala mě Petra Zbranková z oddělení propagace. Brala jsem její slova s mírnou rezervou, takže mě rozlehlost areálu zaskočila. Půl dne je minimum, pokud stihnete i Mlýnskou dolinu, počítejte, že tu příjemně strávíte tak osm hodin. Hlad ani žízeň nehrozí, v areálu muzea je několik restaurací i dostatek míst k posezení a odpočinku.

S průvodcem si projdete jen Mlýnskou dolinu, jelikož jen on smí uvést stroje do chodu. Zbytek muzea si každý prochází individuálně. Nejstarší a největší skanzen ve střední Evropě založili v roce 1925 místní umělci a řemeslníci, bratři Bohumír a Alois Jaroňkovi.

Zatímco Bohumíra prý inspirovala expozice valašské dědiny, kterou viděl v roce 1895 na Národopisné výstavě československé v Praze, Alois si nápad přivezl ze Švédska. Ať už tomu bylo jakkoli, v roce 1925, kdy se v Rožnově pod Radhoštěm konal folklorní festival Valašský rok, bylo Valašské muzeum v přírodě otevřeno.

Nejstarší část, Dřevěné městečko, najdete v uzavřeném prostoru bývalé lázeňské zahrady a od zbytku muzea ho odděluje silnice. Kdo to tu nezná, může získat dojem, že ke skanzenu ani nepatří. Právě tady se však koná nejvíce aktivit pořádaných muzeem, jarmarků, trhů a externích akcí.

Dřevěné městečko reprezentuje styl venkovských měst, jak vypadala koncem 19. a počátkem 20. století. Vidět můžeme obytné domy, v mnohých dodnes fungují obchody nebo restaurace.

Hlavním stavebním materiálem je dřevo, ostatně toho bylo vždy v okolních Beskydech dostatek. Ze dřeva jsou trámy, okapy, šindele, ale i v interiéru nábytek vyrobený na míru. Zručnost tehdejších lidí je až zarážející.

Dominantní budovou Dřevěného městečka je radnice z 18. století, která sem byla přesunuta z rožnovského náměstí spolu s měšťanským Billovým domem (ten je v současnosti dlouhodobě uzavřen). V přízemí radnice je obchod se suvenýry a stále funkční pošta.

Do konce 2. světové války se areál Dřevěného městečka rozrostl ještě o fojtství, které sem bylo přesunuto z Velkých Karlovic, a kostel sv. Anny, kopie pozdně gotické stavby z Větřkovic z poloviny 17. století. Dnes ho obklopuje hřbitov, který tu vznikl až po druhé světové válce, a jemuž se přezdívá Valašský Slavín.

Během prohlídky Dřevěného městečka nepřehlédněte klátové úly vysoké asi dva metry. Kláty jsou vyrobeny z topolů a zajímavé jsou vyřezanými lidskými obličeji. Dovnitř se včely dostávají ústním otvorem. Nejnovější přírůstek Městečka je Vlčkova pálenice z Lačnova, kde si tamní pálili slivovici pro vlastní potřebu.

Areál technických vodních staveb Mlýnská dolina je rozesetý na louce kolem vodního náhonu. Dodnes funkční stroje totiž potřebují k práci právě vodu.

Pokud máte s sebou děti, bude je to právě zde bavit, jelikož tady se pořád něco děje. Na vlastní oči uvidí, o čem se možná učí ve škole, tedy jak se před sto i více lety mlela mouka, lisoval olej, tkalo plátno, okovávali koně, jak pracoval mlynář, kovář a mnoho dalších řemeslníků.

Největší stavbou Mlýnské doliny je vozovna, která je hned po Janíkově stodole v Dřevěném městečku druhou největší stavbou muzea. Původní stavba byla postavena před sto padesáti lety v Ostravici a sloužila jako sklad dřeva, později jako sušírna semena, během první světové války se využívala jako stáj pro koně.

Dnes je tu expozice dopravních prostředků, které se využívaly jednak k přepravě lidí a v zemědělství nebo lesnictví. Uvidíte tu bryčky, kočár, formanský vůz, hasičské stříkačky či pohřební vůz zvaný furgon.

Obytný je v Mlýnské dolině jen dům lesního dělníka, kopie domu z Trojanovic. Originál stál v obci ještě v 80. letech minulého století. Vidíme chalupu, jak byla zařízena před 120 lety, kdy v ní žila osmičlenná rodina. Míjíme zvonici, původně z Dolní Bečvy, na níž se kdysi zvonilo ráno, v poledne i večer, když někdo zemřel, ale třeba i když se blížila bouřka.

Vidíme sochu Jana Nepomuckého, ochránce a patrona řemeslníků, kteří pracovali s vodou. Jeho úkolem bylo zajistit dostatek vody, protože když dlouho nepršelo a bylo sucho, nemohlo se pracovat.

Z Mlýnské doliny dojdete plynule k Valašské dědině, do níž projdete rozlehlou stodolou, kopií původní z Hodslavic. Dnes je tu bufet, kde si můžete před prohlídkou nejrozlehlejší části posedět a občerstvit se. Valašská dědina se na Stráni rozrůstá od roku 1962. Dnes je to soubor přibližně třiceti roubených chalup pocházejících převážně z Moravského Valašska.

Cílem autorů skanzenu bylo zachovat původní ráz roubených staveb, vrátit je do jejich historického prostředí a seznámit dnešní generace s tím, jak se na Valašsku žilo před sto a více lety. Kromě hospodářských usedlostí uvidíte větrný mlýn, kovárnu, zvonici, evangelický kostelík, školu, zahrádky, volně se pasoucí ovce plemene valaška, skot a drůbež.

Valašskou dědinou dojdete k nově otevřené Jurkovičově rozhledně postavené podle původních plánů slovenského architekta Dušana Jurkoviče, autora mimo jiné i staveb na Pustevnách.

Objekty Maměnka a Libušín ve stylu lidové secese, které můžete navštívit na Pustevnách vzdálených dvacet kilometrů od Rožnova pod Radhoštěm směrem na Prostřední Bečvu, patří rovněž pod správu Valašského muzea v přírodě a jsou, jako celé muzeum, národní kulturní památkou.

Přesto jsou veřejnosti volně přístupné jako restaurace a ubytovna. Obě stavby prošly nákladnou rekonstrukcí, která byla dokončena v roce 2003. Když už v kraji budete, neměli byste si jejich prohlídku nechat ujít.